Bulharská básnířka Dimana Ivanova (1979) je u nás známá spíše jako překladatelka či přispěvatelka bulharské a slovenské sekce iLiteratury. Kromě časopiseckých překladů vydala knižně básnický překlad sbírky Terezy Riedlbauchové Velká biskupovská noc (nakl. Žanet 45, Plovdiv 2011) nebo překlad románu slovenského autora Petera Bilého Démon svätosti (nakl. Ergo, Sofie 2011). Po skončení magisterského studia na Sofijské univerzitě sv. Klimenta Ochridského dosáhla nedávno na titul PhD. na pražské Karlově Univerzitě (obor srovnávací literatura). Žije střídavě v Praze a na Slovensku.

Svůj debut vydala mladá autorka ve stejném vydavatelství, kde o rok dříve publikovala i svůj překlad románu P. Bilého, tedy v sofijském Ergu. Jedná se o relativně vyzrálou prvotinu, v níž se projevuje jak autorčina erudice (viz Plamen Antov – poznámka na záložce knihy), tak ryze „ženská lyrika“, blízká básnířkám, jež Dimana Ivanova překládala do bulharštiny (kromě Terezy Riedlbauchové např. i Kateřinu Rudčenkovou). Českého a slovenského čtenáře potěší verše věnované lidem s evidentně českými kořeny, a především básně věnované Praze či Bratislavě; tato dvě města ostatně v různé míře ovlivňují atmosféru téměř celé knížky.

Zkrátka, sbírka básní Pokana za bašta je knihou, kterou stojí za to si přečíst.