Ondřej Zajac

Dimana Ivanova (Varna, 1979) vystudovala slavistiku a francouzskou filologii na Univerzitě Klimenta Ochridského v Sofii. Doktorské studium absolvovala na UK v Praze. Překládá z češtiny a slovenštiny. Ukázky z její druhé básnické sbírky Azbuka na želanijata (Abeceda přání) přeložil Ondřej Zajac.

„Trvalo mi víc než rok, než jsem pochopila, že píšu vlastně jednu jedinou báseň a ta se jmenuje Jak trestá Bůh. Tematicky jde o boj s našimi osobními démony, např. sebelítostí, pýchou… A taky o vyjádření cesty k přijetí života takového, jaký je, k pochopení jednoty světa.“

D. už byl starý. Vlasy měl řídké a zcela bílé, kůži svěšenou. Ještě nezískala pergamenový vzhled stařecké kůže, ale na čele měl nahnědlé skvrny a kůže na tvářích a krku vypadala jako prázdné měšce. Ještě se pohyboval sebevědomě, přestože ruce se mu už při námaze lehce třásly. Chodil zvesela, ale spíš ze zvyku, než že by se mu chtělo zvesela chodit.

Hektór a Andromaché měli spořádané manželství. Večer si vyprávěli, co zažili uplynulého dne – koho Hektór zabil, co Andromaché utkala. Poté uléhali a líbali se na dobrou noc.

Pětkrát byl nominován na prestižní bulharskou literární cenu Helikon. V r. 2011 byl jako první Bulhar za svou sbírku povídek Ima li koj da vi običa (Máte někoho, kdo vás miluje?) oceněn Evropskou cenou za literaturu.

jednou se mi povedlo Justýnu dostat nalhal jsem jí že za dva dny nastane konec světa využil jsem k tomu mámu který jsem pět minut předtím ukázal v televizi zprávu o vypuknutí války v Zálivu

Básník Piotr Macierzyński (nar. 1971) neuvádí v medailoncích ve svých sbírkách nic než výčet vydaných knih, protože „autor není zajímavý – mnohem důležitější je text“. Plně respektujeme jeho pohled na věc.

Snažím se psát tak, aby se moje básně daly číst bez ohledu na národnost. Speciálně se ale občas věnuju Polákům, se kterými nemám slitování, jak je vidět v básni: zřejmě 20 % Poláků / nerozumí tomu co čte // ať jdou do píči

Whisky v placatici je především kniha o temnotě a samotě, kulminující v tragičnosti smrti.

Nakladla jikry a vrací se / klidná a netečná / odvedla svoji práci a teď / si může prostě plavat nezajímat / se o přílivy a odlivy / čekat

Bůh stvořil Adama / z prachu země a vyhloubil / díru. / Tahle díra / o velikosti Adama / je prvním skladištěm / stínů. / Adamův stín / je cenou za existenci. / Bůh ví, co z toho.

Kristin Dimitrova (nar. 1963 v Sofii) je bulharská básnířka, prozaička a scenáristka. V současné době se připravuje knižní překlad její sbírky Ráno hráče karet v brněnském nakladatelství Větrné mlýny.

Svůj debut vydala mladá autorka ve stejném vydavatelství, kde o rok dříve publikovala i svůj překlad románu P. Bilého, tedy v sofijském Ergu. Jedná se o relativně vyzrálou prvotinu, v níž se projevuje jak autorčina erudice, tak ryze „ženská lyrika“, blízká básnířkám, jež Dimana Ivanova překládala do bulharštiny.

Debut bulharské básnířky Dimany Ivanovy.

Pražské nakladatelství dybbuk vydalo už třetí překlad z bulharštiny během čtyř let.

"Můj život je jeden absurdní román," říká v rozhovoru pro iliteraturu bulharská spisovatelka a nakladatelka Božana Apostolova.

NANEBEVZETÍ Ty jsi jako vítr – / přicházíš, odcházíš, přicházíš.../ Těsně před svátkem Panenky Marie / zastavils proti mně / a připnuls mi kolem hrdla / náhrdelník ze slunce a deště. / Je tohle znamením zaslíbení?

Božana Apostolova se na bulharské literární scéně pohybuje v roli spisovatelky již přes třicet let. Sbírka básní ...sotva ji zadržím nám svou autorku představuje nejen jako zralou básnířku, ale i jako matku a silně nábožensky založenou ženu.

V polovině května letošního roku znovu zavítal do Prahy jednačtyřicetiletý romanopisec, povídkář, básník, dramatik, literární mystifikátor a laureát několika literárních cen Georgi Gospodinov. Na prodloužený víkend ho do hlavního města České republiky přivedla pozvánka na tradiční knižní veletrh Svět knihy.

Vysoce si cením lidí, kteří čtou. Poslední, co bych udělal, je, že bych čtenáře redukoval jediným jmenovatelem. Každý čtenář je speciální, každé čtení unikátní. A přesto, pokud mi osud dopřeje setkání se čtenáři mých knih, nabývám dojmu, že to jsou především bystří, k autoritám kritičtí, informovaní a myslící lidé. Je vidět, pokud budeme usuzovat z velikosti nákladů, že jich není tak málo, jak si běžně myslíme.

Alek Popov patří k nejpřekládanějším bulharským prozaikům současnosti. Hlavní síla jeho krátkých textů je v humoru. Své hrdiny staví do groteskních, často až absurdních situací (kat v současném Bulharsku), ve kterých pak zesměšňuje nedostatky jednotlivců, skupin i systémů.