Český překlad knihy Anthonyho Burgesse A Clockwork Orange od Ladislava Šenkyříka vyvolal po svém prvním vydání (Volvox Globator, 1992) mnoho nevole. Přestože v dalších dvou vydáních u Volvoxu došlo k drobným změnám, až čtvrté z roku 2005 u Euromedií nás vybízí, abychom se k Mechanickému pomeranči vrátili. Oproti všem předchozím totiž prošlo novou redakční úpravou a novou sazbou. Byl tedy konečně doplněn text o rozsahu cca 380 slov, který redaktor či překladatel v prvním vydání vynechal a do dalších už nezařadil.

Kromě celkově nízké úrovně odvedené překladatelské a redakční práce bylo prvnímu vydání většinou vytýkáno nahrazování původně ruských slov jazyku nadsat (v překladu jazyk Týnů) směsicí slov anglického a ruského původu. Je zřejmé, že interpretovat A Clockwork Orange ve shodě s originálem a předložit ho českému čtenáři je velmi obtížné. Nebudu zde tedy spekulovat, zda se měl překladatel inspirovat jiným jazykem než angličtinou, vymyslet vlastní jazyk nebo upravit české slangy. Nebudu komentovat ani nepochopení některých pasáží v originále, ani překladatelovu neobratnost. Vyjádřím se pouze k tomu, zda zodpovědně aplikoval principy jazyka nadsat.

Burgess upravoval ruská slova tak, aby v angličtině působila věrohodně, zvukomalebně a aby pokud možno umožňovala i hru s významy slov (nejznámějším případem je хорошó – horrorshow). Překladatel tedy měl upravit nějaká (nejlépe jakákoli neznámá) slova stejným způsobem. V originále byly obtížně vyslovitelné hlásky a hláskové skupiny zjednodušeny (odpadávání koncového -j v adjektivech: cлáдкий – „sladky“, nahrazování hlásky [x]: брюхо – „brooko“, aj.), mnohá slova byla zkrácena (жéнщина – „cheena“, тáлия – „tally“) a systematicky byly připojovány anglické koncovky („droogs“, „yeckated“, „creeching“, „shlemmies“). Přestože grafická podoba některých slov je pro angličtinu neobvyklá, lze si dobře představit, že pomocí nadsat jeho uživatelé mluví.

Zdá se, že překladatel se zvukovou stránkou nezabýval a nevyřešil ani problémy se zařazením do příslušných českých paradigmat. Pokud by se jednalo o původní Šenkyříkovo dílo, bylo by jistě možné vytvořit jazyk s tvary jako např. „hluchý ouldaný lejdýz“ nebo s přirozeným kolísáním tvarů, např. „Byl to bitkovej kulatej hjumaník, tlustej, s očkyma v silnejch obroučkách.“ X „Co to bude? zeptal se jinej hjumaník s očkama na nose“ nebo „A vězeňskej čárlí zaskrímal“ X „Zaskrímoval sem v odpovědi.“ V primárně mluveném jazyce vyslovovaném podle českých principů by se ale mohly jen těžko objevit takové skupiny hlásek, jako např. „milicjant“, „litlko“, „rabbitit“, nebo dokonce „babooshka“. Jejich grafická podoba je naprosto nevěrohodná a Burgessově snaze zcela odporující. Ani čtenář, který nezná jediné anglické slovo, by nepovažoval podobné výrazy za reálně existující slang, o hudebním zážitku ze zvuku nemluvě. Naopak původně ruská slova převzatá do nadsat překladatel pouze transformoval zpět do ruštiny a ledabyle upravil („ímja“, „balnoj“). Český čtenář, který zároveň hovoří alespoň minimálně anglicky a rusky, ihned odhalí nekonzistentní vlastnosti jazyka Týnů. Původní nadsat je naopak velmi konzistentní.

Promyšlenost jazyka je zřejmá i ze způsobu, jakým jsou slova z nadsat v textu distribuována a jak je čtenářovi umožněno dopátrat se jejich významu. Cca jedna čtvrtina slov z nadsat se v originále vyskytuje pouze jedenkrát. Výrazy s jedním výskytem jsou ovšem často překládány pomocí více frekventovaného „synonyma“ z jazyka Týnů, např.: „she grumbled away real horrorshow, a nice warm vibraty feeling grumbling all through your guttiwuts.“ – „ta herka naskočila úplně chorošně, až se vám kiška teplem zatetelila.“ X „I felt the old joy like rising up in my keeshkas“ – „pocítil sem, jak mi v kišce stoupá jakoby ta stará dobrá radost“ nebo dokonce slovem z běžné slovní zásoby češtiny („ded“ – „dědek“). Překlad je tím zbytečně ochuzován, navíc v některých případech došlo ke smíšení „synonym“, které setřelo významové rozdíly obou slov z nadsat, např.: „I'm not going to crawl around on my brooko any more.“ – „Víckrát už se tady nebudu plazit po teřichu.“ X „and made to uncoil the chain round his tally“ – „a začal si z teřichu odvíjet řetěz“. To, že překladatel nedodržoval význam slov a kontext jejich užití, vyústilo mimo jiné v takové omyly, jako třeba překlad výrazu „ooko“ z nadsat (znamenající „ucho“) střídavě jako „ír“ („ucho“) nebo jako „ajko“ („oko“), tedy v naprostou změnu významu. Proto jsme v překladu nuceni číst následující věty: „A pak sem praštil toho hjumaníka, co seděl vedle mě, a pěkně sem mu ji usadil na ajko nebo možná na ucho, ale on to vůbec necítil.“ X „and then I cracked this veck who was sitting next to me and well away and burbling a horrorshow crack on the ooko or earhole, but he didn't feel it.“ nebo „Tomu se všichni rozláfali a jeden z těch smradlavejch milicjantů mi tak jako dozadu zkroutil ajko.“ X „So they all had a smeck at that and I had my ooko like twisted by one of these stinking millicents at the back with me.“. Nutno poznamenat, že tento omyl není v žádném případě ojedinělý, je ovšem alespoň humorný a kromě špatné práce s jazykem nadsat ukazuje i špatnou práci s jazykem anglickým.

Druhým zásadním problémem je fakt, že týž výraz z nadsat je v mnoha případech přeložen dvěma nebo i více způsoby, což zásadně znesnadňuje pochopení onoho výrazu i celého díla. Například „The next thing was to do the sammy act…“ – „Dál bylo zapotřebí vykonat sameťáckej skutek…“ X „though we had not repeated the old sammy act with them.“ – „třebaže sme s nima už ten sejmovej akt neprováděli.“ X slovníček („sejmový“): „tentýž, stejný“ X slovníček 3. vydání: „sám“.

Slovo „sammy“ z tohoto příkladu se v originále vyskytuje právě jen na těchto dvou místech. Dva výskyty tematicky či motivicky významných výrazů markantně spojují vždy dva určitým způsobem si odpovídající úseky textu. Zřetelné paralely nalezneme na začátku a konci knihy, dále např. epizody v baru, setkání se spisovatelem, ale také když vypravěč na nějakou epizodu vzpomíná nebo na ni odkazuje. V překladu bývají tyto paralely ignorovány. Výskyt téhož výrazu je samozřejmě nutný i pro zpřesnění jeho významu pomocí kontextu, zvláště u slov, která se v textu vyskytují mnohokrát.

Posledním zásadním problémem, na který zde můžu upozornit, je překladatelův slovníček jazyka Týnů. Rozbor chyb a nepřesností ve slovníčku by vydal na několik odstavců a samotné jeho zařazení je kontroverzní – Burgess ho odmítal. Překladatel závažně ztížil možnost odhalovat význam slov z kontextu a slovníček zmatek jen stupňuje svou nepřehledností, nekompletností i samotnou podobou hesla. Ve 4. vydání byl sice (znovu) opraven a konečně z něj byla odstraněna některá slova, která se v překladu vůbec nevyskytují („bigouš“, „šarp“, „vajcovo“), ovšem zmizelo z něj i „kvikle“, které je hned na první straně, a naopak nepoužitý „raskaz“ ve slovníčku dosud straší. Ve slovníčku samozřejmě i nadále chybí množství použitých výrazů („bog“, „bred“, „tejl“), ale to je jedině dobře. Čtenář alespoň nebude zmaten výkladem významu, jako je tomu např. u slova „kormja“ („pokrm“), které se vyskytuje jedině ve spojení „vrabčí kormja“. Má čtenář toto spojení číst jako „vrabčí pokrm“? Podobně pozoruhodný lexikografický experiment představuje slovo „drajvovat“ („jet autem“), kterého je užito např. ve větě „Drajvoval kolem auťák a bylo v něm puštěný rádio.“ Poslední příklad na závěr: „maladoj“ znamená dle slovníčku „mladý“, ale v textu se vyskytuje pouze „maladaja“. Nespoléhá se zde překladatel na ruštinu až příliš?

Snad se překladateli podaří vychytat všechny mouchy ve slovníčku lapené alespoň v 10. vydání. Citát Martina Hilského z knihy Současný britský román, použitý na obálce prvního vydání Mechanického pomeranče, zatím zůstává jen krutým výsměchem českému čtenářstvu: „…Burgessovi se podařilo vytvořit skutečný jazykový koncert a jeho lingvistický experiment má celou řadu funkcí estetických, sociálních a psychologických.“ Doufejme, že si tuto pochvalu skutečně zaslouží i některý budoucí překlad.