Tady začíná záznam jedna operativce mě, agenta č. 67, příletem amerického letiště Středozápadu, oblast města XXXXX. Let č. XXXXX Datum XXXXX. Priorita akce dovršit vrcholný úspěch. Krycí jméno: Operace Zkáza.

Kolegové operativci už prošli imigrační kontrolu, vyšli bezpečnými východy, uvítali svoje ostatní hostitelské rodinné lidi. Operativec Tibor, agent 23; operativec Magda, agent 36; operativec Ling, agent 19. Všichni úspěšně narušují bezpečné vstupy Spojených států. Všichni teď úspěšně infiltrovali svoje zahnívající středně příjmové americké rodiny, všechny ostatní domovy, ostatní školy, čtvrti, stejné město. Ne později než příští dnes vybudována strategická síť operativců.

Pasový muž, zaměstnanec schovaný kulkovým sklem, otevře, čte pas operativce mě, porovná papírová fakta víza, muž shlédne dolů tohoto agenta, říká: „Ty seš ale pěknej kus cesty od domova, synku.“ Muž, starobylé klecové zvíře umírající moc velkou výškou, těžká krev se louží žílami nohou. Celý den uvězněný, šlo by, pak navštíví toaletu, bum-bum, sraženina vyřadí mozek.

Pasový muž říká: „Tak ty k nám jedeš na studijní výměnnej pobyt?“ Muž říká: „Kolik ti je let, chlapče?“

Operativec já mými prsty počítá, počítá jeden, dva, až třináct.

„Tobě je třináct?“ říká pasový muž. Sklem říká: „Na svůj věk jsi teda ale děsně mrňavej, ne?“

Operativec já říká, jedna, tři. Drží prsty rovně, opakovaně říká: Třináct.

Šlo by, železná pěst operativce mě by mohla, blesk oheň exploze, bum-bác. Kulkové sklo puká. Chvat Rychlá smrt Útočící kobra, pasovému muži kolabuje průdušnice. Okamžitě rychle mrtvý.

Jazyk operativce mě líz, lízá, dotýká se zadního zubu dole, stoličky, kde dovnitř zasadili kyanidovou dutinu, dotýká se, nekouše. Ještě ne. Zuby vlhké hladké lízajícímu jazyku. Polyká slinu, říká, počítá jedna, dvě, počítá prsty, pak šest. Povídá pasovému muži, bude výměnný student hostitelské rodiny šest měsíců.

Pasový muž bije papír knížky inkoustem, poznačuje, může vstoupit. Klouže pasovou knížku návratem tomuto agentovi. Muž říká: „Tak tě vítám v nejskvělejší zemi na světě.“ Tiskne tlačítko, dveře dovolují cestu uvnitř Spojených států, umožňují přístup směrem cílové rodiny, záměrem sklizně.

Jen jeden krok nohou, operativec já poskvrňuje bezpečnost degenerovaného amerického hadího hnízda. Doupěte zla. Peleše úpadku. Hostitelská rodina operativce mě čeká, hostitelské ruce ohnuté v ramenou mávají hostitelskými prsty, čekají tohoto agenta. Hostitelská rodina křičí, ruce nahoře, prsty vrtí.

Oficiální záznam: Hostitelský otec je veliká funící kráva, vydechuje shnilý smrad stravy těžké mrtvými jatečními zvířaty, silný smrad viagry prosycuje kravský dech, když natahuje ruce, svírá operativce mě. Poměr stisknutí tkáně pěsti hostitelského otce, poměr kosti a masa krávy říká, hostitelský otec obsahuje 31,2 procent tělesného tuku. Náprsní kapsa saka otce nese zakotvené drobné zařízení s pružinou, houpá tam laminovaná jmenovka, jméno Donald Cedar, oranžový tečkový kód, bezpečnostní úroveň devět. Mává magnetický pásek. Pásek typické biologické expozice amerického průmyslu, šedý proužek dolního okraje jmenovky, proužek neukazuje nedávnou expozici.

Operativec já cloumá rozlehlou pěstí kravského otce, volná ruka tohoto agenta sahá, zmocnit se bezpečnostní průkazky.

Příští teď hostitelský kravský otec říká: „Na to bacha, človíčku.“ Říká: „Nešahat.“ A otec dotýká jmenovku, laminát klepe ploše jeho vlastní krávou smrdící hrudník, říká: „Přísně tajný.“ Mluví dechem Viagry, pachem léku propecia, mátové žvýkačky.

Operativec já připraven. Šlo by, dva prosté údery otcovu hrudníku, jeden, dva, lup-bum, chvat Letící orel, a tři dny. přespříští dnes by otec zvracel obě plíce, obrácené dovnitř masivním krvácením, mrtvý. Rychlé a snadné, dokáže také dítě.

Hostitelská matka dloubne špičkou loktu hrudní koš hostitelského otce, říká: „Moc si nehoň triko, pane Důležitej.“

Hostitelská matka: mrkající kuře, brada tváře kostnatá ostrá jako zobák, brada hýbe a otáčí se, nikdy klidná, kuřecí matka říká: „Podívej se na sebe!“ Tvář vybuchuje tichým křikem doširoka otevřených rtů a zubů, špičatý jazyk, obočí vyskočilo směrem kuřecího čela. Kostnaté pazoury kuřecí matky sevřou obě ruce tohoto agenta, matka je zvedá a roztahuje moc vysoko, vysoko tomuto agentovi, rozevírá operativce mě tolik, zranitelně, hostitelská matka říká: „Podívejte, jak je vychrtlej!“

Jedna kostnatá pazoura rachtá automobilovými klíčky. Americký typ vozidla vyžaduje 17,1 minuty jedině, aby nakrmil plně nádrž. Klíče obytné stavby hostitelské rodiny. Další automobilové klíče, zmáčknuté kostnatou kuřecí pazourou a druhou stranou rukou operativce mě. Prsty tohoto agenta sevřou klíče, zahájí pokus stáhnout ukrást.

Příští teď hostitelská matka říká: „Musíme tě trošku vykrmit!“ Hostitelská matka pazourem svírá klíče, ruka matky jako pařát. Pot potí póry matky, vařící gulášový pach silně promíchaný kávou, ledová mocha vanilková, promíchaný zoloftem a xanaxem. Zavání dodatkovým estrogenem. Smrdí lanolinem, tvář vrásčitá, příliš tablet kyseliny listové.

Ohebnost tkání ruky, odolnost šlach, dermální tření poskytují odhad: kuřecí matka má 6,3 procenta tělesného tuku. Krevní tlak 182/120. Klidová tepová frekvence 93. Věk 42,3 let. Horizont šest let – snadný subjekt mozkové mrtvice, smrt.

Matka a otec, jméno hostitelské rodiny: Cedarovi. Obklopí operativce mě, ruce nahoru. Sahavé objetí.

Příští pak představí dva hostitelské sourozence.

Hostitelská sestra přistrčí balíček papíru, aby kolidoval břichem operativce mě, papír červený a svázaný umělou páskou falešné zlaté barvy, aby dělala nahoře složitý uzel jako květ. Na papíře otištěno zlatými písmeny anglicky: Všechno nejlepší k narozeninám!

„Je to tričko,“ říká hostitelský bratr. „Tak ukaž, jak seš dobře vychovanej.“

Hostitelský bratr, jen prase pes, oběma rukama drží černý plastový přístroj, prasečí psí palce poskakují, nutí tlačítka pípat. Černý plastový přístroj vytváří zvuky, mnoho titěrných explozí. Palba samopalu. Hostitelský prasečí psí bratr říká: „Se mnou v pokoji teda spát nebudeš, ty smrade zakrslá.“

Dech prasečího psího bratra smrdí ritalinem. Znečišťující pach lepidla modelů letadel a častých masturbací. Spodem pachu… smrad tajné krve, latexu, pocení strachem. Prasečí psí obličej se nedívá nahoru, jedna tvář nese rozsáhlou sytě červenou podlitinu. Odhadem 14,5 let starý.

Cukavá kuřecí matka rozkýve jeden prst, udělá prst rovný, hostitelská matka říká: „Ale no tak, nejsme přece rasisti…“

Snadno a rychle by šlo, noha operativce mě by zasáhla prase psa, bum-bum, Smrtící kop Letící obří čáp, hroutí dovnitř jařmový oblouk prasete psa, kost dozadu, probodne mozek, sek-prásk, mrtvý, než stačil provést další smradlavý dech.

Hostitelskou matku brzy čeká dim mak, smrtící dotyk akupunkturního poledníku, pak bezbolestně okamžitě teď mrtvá jako pomůcka výcviku Muk Yan Jong.

Oficiální záznam: Jenom hostitelská sestra zřejmě hodnotný protivník. Hostitelská sestra, obratná kočka. Kočka noci, tichá, ale očima vidí všechno dít. Kočičí sestra tiskne červeným papírovým balíčkem prsty operativce mě, hostitelská sestra říká: „Doufám, že ti bude.“

Prsty operativce mě sevřou balíček, kluzký dotyk červeného papíru. Zatáhnou květový uzel falešného zlata, opatrně, aby netrhaly papír, aby nezničily balení. Tento agent dekonstruuje balíček pečlivě, jako by to byla opožděně detonační munice turecké houfnice T-155 Panter. Vnitřek zaujímá složená černá textilie otištěná bíle anglickým písmem. Rozložená textilie odhalí blůzu, předek popsaný výš písmem Patřím Ježíšovi, níž obrázek jako ryba, jako obrázek ryby primitivního jeskynního člověka.

Prasečí psí oči míří dolů, prsty cloumají přístrojem, přístroj pípá, rychle, pořád, hostitelský bratr říká: „To je tričko, ty retarde.“ Říká: „Vobleč si ho.“

Kolegové operativci, součást akce, sousedně čekají vyzvednutí zavazadel, cílové hostitelské rodiny objímají pažemi, říkají: „Všichni se obejmeme!“ Agent Saša. Agent Vigor. Přijímají, svírají provázky stříbrných létajících měchýřů, anglické nápisy: Vítejte v království Ježíše. Jiné vznášející měchýře píšou: Úsměv! Další balíčky pokryté papírem. Další agenty přikrývají husté vrstvy amerických rukou. Každý Američan se snaží tajně očichávat operativce, kmitá hadíma očkama, hledá hlínu, zárodky cizích nemocí. Hostitelské rodiny táhnou kolegy operativce dál, kráčejí vzdáleněji, až mizí dveřmi letiště, tam čekají automobily. Venku okraj ulice, troubí klaksony. Všechny automobily velké rozměrem domu.

Tady začíná fáze jedna: Operace Zkáza.

Operativec já rukama souká černou textilii, nejdřív hlava, potom ramena, pas, potom černá visí úrovní kolen, níž. Kraje krátkých rukávů visí úrovní loktů. Slovo Ježíšovo plandá úrovní rozkroku. Límec dost velký, aby objal tomuto agentovi ne hlavu, ale dodatečně jedno rameno.

Funící kravský otec říká: „Však do toho dorosteš.“ Smrdícím fluoridovým dechem říká: „Tumáš,“ a podává hadr látky lepidlem držený úrovní konce dřevěné tyčky. Americká vlajka malá jako ubrousek. Bílá, červená a modrá.

Prsty operativce mě štípou dřevěnou tyčku jako stonek smradlavého plevelu. Mávají pruhovanou vlajkou, aby rozehnaly smrad vzduchu hostitelské rodiny. Máslový tučný smrad. Pach chemického vlasového mýdla. Strašný hnusný zápach amerických hotových peněz.

Ruka rozlehlého kravského otce se zvedá, všechny prsty rovné jako účelem přísahy. Rty hostitelského otce říkají: „My nejsme jenom rodina.“ Říkají křikem: „My jsme tým!“

Totéž teď hostitelská matka ohýbá obě nohy jako záměrem skočit, udeří dlaní otevřenou dlaň otce. Hlasitě pleskne. Hostitelská kuřecí matka křikem říká: „Cedarovic tým!“

Tady začíná jemná chuť hostitelské rodiny, řídká americká krev už je slaná horkému jazyku operativce mě. Už jako kdyby operativec já zuby trhal úpadkové maso hostitelské rodiny. Sliny operativce mě ženou ústy hlad, musí polykat. Jazyk olizuje rty operativce mě. Sliny zalévají kyanidovou stoličku. Šlo by, zuby tohoto agenty by sladce křupaly hostitelské kosti. Žaludek vrčí. Rychle by ječeli, ústy krev, ústa jako trubka zívající krev, rychlá smrt. Dokonalá pomsta.

Vnitřek ježíšové blůzy nese značkovou cedulku, písmo: Vyrobeno v Číně.

Dřevěná tyčka americké vlajky nese značkovou cedulku, písmo: Vyrobeno v Číně.

Operativec já neříká nahlas, říká jen uvnitř hlavy tohoto agenta, cituje židovského přeběhlíka, úplatného génia Roberta Oppenheimera, otce atomové bomby, cituje ho: Nyní se stávám smrtí, ničitelem světů. Příští pak agent upírá jasně oči, sleduje hostitelskou rodinu. Ústa operativce se upraví úsměvem, extra speciálně široký úsměv, aby bylo vidět mnoho ostrých bílých zubů.

Citát: To abych vás mohla líp sníst, moji milí.

Hlava uvnitř operativce mě opakuje citát: Nyní se stávám smrtí...

Kuřecí matka říká: „My z tebe uděláme Američana…“ Automobilové klíče chrastí, zobáková brada se vrtí, nezastavuje, hostitelská matka říká: „Anebo, a to přísahám našemu Pánu Bohu všemohoucímu, se o to pokusíme, i kdyby nás to mělo stát život.“