První skutečná sbírka povídek Chucka Palahniuka je ve světle jeho počinů z nedávné doby vítaným osvěžením, mimo jiné díky působivější společenské kritice. V příbězích rozličných žánrů nalezneme nejen autorovu typickou zálibu v nepříjemných a naturalistických motivech, ale i části zcela jiného ladění, dosvědčující Palahniukův široký záběr.
CP
Chuck Palahniuk
Chuck Palahniuk se ve volném pokračování své nejslavnější knihy vyrovnává s jejím kultovním statusem a se všemi zkresleními a chybnými interpretacemi, které z toho vzešly. Výsledkem je sebenenávistný, protičtenářsky naladěný komiks, v němž se autor utkává s vlastní postavou.
V Zatracení Chucka Palahniuka bloudí třináctiletá Madison Očistcem, tedy po planetě Zemi. Z devětadevadesáti procent se vyprávění soustředí právě na ni, ale její postava ho bohužel neutáhne. Palahniuk v novém románu zabředá do nastavované kaše a jeho sarkasmus se otupuje.
Násilníci, kriminálníci, pornoherečky, prostitutky, nekrofilové, nejrůznější pochybné existence, ale i zdánlivě obyčejní lidé chycení v síti moderní společnosti. Ti všichni tvoří panoptikum bizarních postav, které ožívají v nevyzpytatelné próze Chucka Palahniuka.
Probudíte se na mezinárodním letišti Air Harbor. Při každém vzletu nebo přistání, když se letadlo víc naklonilo na křídlo, jsem se modlil, ať havarujeme. Ten okamžik, kdy bysme mohli umřít, bezmocní a nacpaní do trupu jako lidský tabák, léčí moji nespavost narkolepsií.
Stalo se vám někdy, že jste chtěli někoho pozdravit, ale přeřekli jste se a místo pozdravu jste mu rozkopli tu jeho pitomou hlavu jak přezrálý meloun? Sešlápli jste někdy plyn až k podlaze, i když vám svítila červená, a projeli lidmi na přechodu jako polem kukuřice?
Tady začíná záznam jedna operativce mě, agenta č. 67, příletem amerického letiště Středozápadu, oblast města XXXXX. Let č. XXXXX Datum XXXXX. Priorita akce dovršit vrcholný úspěch. Krycí jméno: Operace Zkáza.
Doslovů k románům Chucka Palahniuka už bylo tolik, že by se z nich mohla sestavit kniha zvící Ottova naučného slovníku. Takže je těžké vybalit na zkušené čtenáře nějakou objevnou myšlenku, originální životopisné datum či šokující údaj.
Skok do dne, kdy mi odstřihli a sundali obvazy. Nevíte co čekat, ale všichni lékaři a sestry a medici a sanitáři a údržbáři a kuchaři, co jich v nemocnici je, se stavili a nakoukli dveřmi, a když jste je u toho přistihla, tak zablafali gratulujeme, a koutky úst se jim roztáhly doširoka a roztřásly, strnulý, mdlý úsměv.
Chuck Palahniuk, autor kultovního Klubu rváčů, se i ve své nejnovější knize zabývá tématem postmoderní společnosti. Představuje tu opět pro svou tvorbu příznačný typ hrdinů, kteří trpí všemožnými frustracemi a na nichž se negativně podepsalo okolní sociální prostředí.
A čekali byste, že novela o šesti stech „sexuálních praktikách” by se pod hlavičku DĚLEJTE TO OSOBNĚ vešla. Ani to snad není novela, jen spoře oděná divadelní hra, inspirovaná dokumentem o pornokazetě.
Jeden frajer stál celé odpoledne u bufetu jenom v trenkách a olizoval oranžový prášek z bramborových lupínků s příchutí grilovacího koření. Vedle něj zase jiný frajer namáčel čips jako malou naběračku do cibulové omáčky a tu z něj pak ocucával. Pořád stejný, prosáklý lupínek, nabrat, ocucat.
Chuck Palahniuk je zpět s dalším pornorománem, Snuff, který má podle jeho vlastních slov završit volnou trilogii načatou Pronásledovanými (Haunted) a Rantem (Rant).
Chucka Palahniuka není třeba českému čtenáři sáhodlouze představovat – vždyť u nás vyšlo už šest jeho knih. Autor vpravdě kultovní zabodoval hned svým debutem Klub rváčů, jehož slávu ještě podpořil stejnojmenný film.
V posledních letech jsme se od Chucka Palahniuka dočkali každý rok jedné knihy. V roce 2006 si sice dal pauzu, ovšem příští rok to chce dohnat: už 1. května 2007 nakladatelství Doubleday vydalo jeho nový román a na říjen stejného roku je plánována další kniha s poněkud zvláštním názvem Zarour Files.
Deník je dobrý román. I když není tak strhující jako předchozí Palahniukovy počiny Program pro přeživší či Ukolébavka, jde o zajímavou studii vztahu bolesti a umění, okořeněnou prvky nadpřirozena.
Palahniukovým cílem jsou díla, která lidi osloví a inspirují, která je vážně osloví a dojmou a změní jejich životy. Boží graffiti. Apoštolský street art. Čínské sušenky štěstí. Vzkaz zabalený v přitažlivém obalu. Tak, aby to čtenáři pod tíhou problému nevzdali rovnou.
Dneska volal nějaký chlápek z Long Beach. Nechal na záznamníku dlouhý vzkaz, huhlal a hulákal, mluvil rychle a zas pomalu, nadával a vyhrožoval, že zavolá policii a dá tě zatknout...
Zachytit Palahniukův časoprostor není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Ve všech jeho románech je sice dějištěm Amerika, ale v každém z nich je alespoň jeden nereálný, fantastický prvek...
Zdá se, že mýtus, který kolem osoby Spasitele vytvořila oficiální křesťanská propaganda i současná kultura, nedá Chuckovi Palahniukovi spát; pojďme se tedy na Ježíše podívat pěkně zblízka.
Pronásledovaní z titulu knihy jsou zavření ve starém, už dávno nepoužívaném divadle kdesi na okraji města. Přivedla je sem touha konečně napsat své mistrovské dílo, na něž by neměli šanci se ve víru normálního života vůbec soustředit...
Román Zalknutí je v pořadí třetím románem amerického spisovatele Chucka Palahniuka.
Chuck Palahniuk publikuje v poslední době své knihy zběsilým tempem. V září 2002 vyšel v newyorském nakladatelství Doubleday jeho pátý román Uspávanka (Lullaby), v březnu tohoto roku potom Palahniuk vydal fiktivní autobiografii a cestopis po městě, v němž žije, Běženci a exulanti (Fugitives and Refugees) a před doslova pár dny (26. srpna) úplně nový román Deník (Diary).
Program pro přeživší je druhý román amerického autora Chucka Palahniuka. Jeho romány zacházejí úmyslně až na samý kraj, vyhrocují situace do nejkrajnějších poloh.
Ani druhý román amerického spisovatele Chucka Palahnuika není čtením pro útlocitné duše.
