Některé komiksové řady nám pomalu ale jistě i v České republice začínají dobíhat. Dohnat počáteční skluz se podařilo například české verzi kocoura Garfielda, přitom ale stejně není u konce, protože v jeho domovině stripy vycházejí pořád dál. Jiné komiksové seriály ale skončily ještě dříve, než se u nás vůbec začaly vydávat. Jedním z nich je i Sandman Neila Gaimana.

Sandman patří k tomu nejlepšímu, co se v komiksu urodilo za poslední čtvrtstoletí. Mluví se o něm jako o přelomovém díle, jedná se o komiks, kterým se „udělal“ jeden z nejvýznačnějších současných autorů fantastiky. I u nás se teď jeho příběh blíží k závěru.

Dostává se nám do rukou sice teprve sedmý díl ze základních deseti (a s tempem českého vydavatele máme tudíž k dokončení řady před sebou dobré tři roky), ale podle pětistupňové dramatické kompozice by příběh měl právě dospět k peripetii. Následující díl je totiž další sbírkou povídek, v níž se přímo neřeší osud Sandmana. Série vrcholí série až v díle devátém, přičemž část desátá je jakýmsi epilogem za tímto pozoruhodným vyprávěním o pánovi snů.

K tomu, aby příběh někam dospěl, se musí Sandman vydat se svou sestrou Delirium na dalekou cestu za zmizelým a ztraceným bratrem. Zkáza, člen rodiny věčných, odešel od sourozenců, vzdal se svých povinností a skrývá se někde na Zemi mimo dosah pozoruhodného příbuzenstva. Delirium postupně navštíví své sestry, ale ani u jedné neuspěje. Nikdo nechce Zkázu hledat. Až Sandman, který je právě v melancholickém rozpoložení z dalšího neúspěšného vztahu, se rozhodne na cestu do neznáma vypravit – čistě jen hledá rozptýlení. Záhy se ukáže, že pouť přináší všem zainteresovaným daleko více, než čekali, i když Zkáza je stále k nenalezení. Sandmanovi začíná pomalu ale jistě docházet, že nic se neděje náhodou a že jej čeká velké rozhodnutí, které ani příliš nezávisí na tom, zda bude jeho bratr nalezen. Sandman a Delirium putují světem po způsobu smrtelníků a snaží se najít již dávno vychladlé stopy. Setkávají se s těmi, kteří Zkázu znali, a snaží se získat informace. Přesto se cíli nikterak nepřibližují. Začíná být jasné, že Sandmana čeká radikální krok, do něhož se mu ani trochu nechce.

Všechno, co se v sedmém díle odehrává, slouží Gaimanovi, aby si připravil půdu pro masivní vyvrcholení. Po malých střípcích tu naplno odkrývá karty a bystrému čtenáři nemůže ujít, jak dramaticky se mění nálada vyprávění. Sandman byl od samého počátku znepokojivý komiks, ale nyní se do příběhu vkrádá naléhavost a tíseň, kterou bylo předtím jenom tušit.

Až nyní je vidět celý svět, jak jej Gaiman vytvořil. Čekal až do sedmého dílu, než zasadil poslední část skládačky na správné místo. Obraz je celý, ale místo splnění očekávání a radostného vychutnávání nastupuje pocit bezradnosti. Co přijde teď? Co si počneme s tím, co autor vyjevil?

Právě to je asi nejsilnější dojem ze sedmého dílu Sandmana s názvem Krátké životy. Nejedná se o příběh líbivý, o to je pravdivější, vyzařuje z něho návrat k archetypům všech příběhů na světě.

Gaiman si vzal před lety na bedra obtížný úkol – rozhodl se stvořit ty nejstarší bytosti v celém vesmíru. Zvolené médium, komiks, však nedovoluje obsáhlé popisy a vysvětlování. Přesto se mu autorovi i v obrazové zkratce doplněné textem podařilo předat všechno, co si usmyslil. Sandman je osobitou literární postavou. Má sice v literatuře mnoho předobrazů, ale až Neil Gaiman jí dal onu nezaměnitelnou jiskru.

V této fázi se tedy příběh dostává do nejvyšších obrátek. Nezbývá než doufat, že nakladatelství Crew nebude otálet a vydá zbývající díly v kratším než ročním intervalu. Nejednoho fanouška potěší, až se dočkáme kompletního Sandmana i v češtině.