Pátý svazek edice Raně křesťanská literatura, v níž vyšly tři svazky novozákonních apokryfů a rukopisy z Nag Hammádí, přináší 21 martyrologických spisů vzniklých převážně ve 3. a 4. století – od krátkých a stručných zpráv až k slavnému Umučení svatých Perpetuy a Felicity a Pontiově Životu Cyprianovovu. Českému čtenáři se tak dostávají poprvé do rukou acta martyrum, passiones i biografie, z nichž se může dozvědět o důležitém fenoménu raně křesťanského mučednictví.

Každý spis, bez ohledu na jeho délku či charakter, je opatřen úvodem představujícím text, seznamem edic a překladů a vybranou literaturou a doplněn pečlivými poznámkami. To spolu s úvodní studií Jiřího Šubrta Sanquis martyrum, semen Christianorum: idea mučednictví v rané církvi (str. 15-48) připravuje českého zájemce o tuto problematiku na poněkud nezvyklý čtenářský zážitek. Nutno podotknout, že kromě práce Aleny Frolíkové Rané křesťanství očima pohanů (1992) a studií I. Adámkové a P. Kitzlera publikovaných v posledních několika letech není, o co se opřít. Tím důležitější se jeví zasazení problematiky do historického kontextu a vylíčení peripetií v pronásledování křesťanů - od rozpaků nekompetentních úředníků nad podivnou a nesrozumitelnou sektou přes krvavé pronásledování v Lyonnu a Vienne r. 177 až k určitému indiferentnímu či dokonce sympatizující postoji většinové populace později. Také křesťanské koncepci mučednictví s její sebezničující tendencí uskutečnit imitatio Christi, napodobit Kristovo umučení, která tolik iritovala jinak nábožensky poměrně tolerantní Římany, je tu věnováno dostatečné místo. Jiří Šubrt píše sine ira et studio, nikdy neopomene dát najevo, že na danou tematiku existují velmi protichůdné názory, a koriguje některé nadnesené soudy živené spíše populární literaturou. Nejsilnější je jeho výklad tam, kde ukazuje dané texty jako svébytnou literární fikci, která – třebaže se někdy opírá o soudobé oficiální dokumenty – sleduje specifické teologické a apologetické cíle a využívá k tomu celý arsenál standardních postupů. Lze jistě přistoupit i na Šubrtovo tvrzení, že „ martyrium bylo zkušeností jen hrstky křesťanských věřících“ (srv. s. 47).

K výkladu není co dodat, snad jen by tu snad mělo také zaznít upozornění na krutou povahu římské penologie - krvavé způsoby poprav křesťanů nebyly v žádném případě speciálně stanovené pro tuto nepohodlnou komunitu, ale byly zcela v řádu římského soudnictví, které odsuzovalo ad gladios stejně jako ad bestias provinilce všeho druhu. Tak jako se stěží můžeme dobrat pravdivých informací o množství popravených křesťanů, nemůžeme ani odhadnout skutečné množství popravených v arénách. Kdybychom měli příslušná čísla k dispozici, patrně bychom došli k závěrům ještě skeptičtějším a literární povaha „vyrábění“ mučedníků by byla o to zřetelnější.

Kniha je po všech stránkách výtečně připravena, obsahuje také obsáhlou bibliografii (str. 351-373), užitečné rejstříky a sličnou obrazovou přílohu. Kromě známých procesí mučedníků a portrétu Cypriana z ravenských mozaik zaujmou barevné ilustrace k umučení a přenesení ostatků Ignatia Antiochijského, umučení Polykarpa a umučení Karpa, Papyla a Agathoníké(Cod. Vat. Gr. 1613), a především množství dokladů obliby martyria Perpetuy a Felicitas (iluminace ze stejného rukopisu, mozaiky z Ravenny a z basiliky sv. Eufrasia v Poreči,devět černobílých scén z barcelonského antependia), jakož i fresky z Callixtových katakomb (Cyprianus) a z kostela sv. Fructuosa z Bierge (umučení Fructuosa a jeho diákonů, převoz ostatků). První reprezentativní výbor z nejstarší latinské a řecké martyrologie zaplňuje dobře mezeru, která vznikla díky půlstoletí nadvlády ideologie, která bádání týkajícímu se dědictví evropského křesťanství nikterak nepřála.