Jinakost a rozmanitost – dva atributy, často přicházející na mysl při pokusech o všeobjímající charakteristiku afrického kontinentu. Platí pro její flóru, faunu, společnost, kulturu, jazyky a platí i pro náboženství, jež vedle fascinace mohou vzbuzovat také nepochopení, zděšení či politování jejich vyznavačů. Pokud se však africkému spirituálnímu bohatství rozhodneme porozumět blíže, odhalíme především jeho nadčasovost, která je dána flexibilitou, kreativitou a odvahou místních věřících vybírat z bohaté škály věrouk pouze ty prvky, s nimiž kulturně souzní.

Toto porozumění vyžaduje nejen přirozenou vnitřní otevřenost a úctyhodnou vědomostní výbavu, ale především bohaté zkušenosti s fungováním pestrého náboženského soužití v praxi. To všem najdeme v knize Africká  náboženství – autor, teolog, afrikanista a etnograf Ondřej Havelka, materiál pro její sepsání sbíral během rozsáhlého terénního výzkumu, kdy za tři roky navštívil třiatřicet afrických zemí napříč celým kontinentem. Pro místní věřící byl trpělivým tazatelem, zvídavým pozorovatelem, a především zájemcem o pochopení jejich spirituálního cítění. Tento přístup ostatně rezonuje i v jeho celkovém výzkumném působení – je mimo jiné zakladatelem mezinárodní iniciativy Travelers for interfaith dialogue, laureátem ceny Czech Travel Press za studii „Náboženský šok“, autorem řady článků pro odbornou i laickou veřejnost a v neposlední řadě vášnivým cestovatelem, jenž má na kontě přes sto zemí světa.

V knize autor Afriku nahlíží především jako místo, kde „vznikají nové formy tradičních náboženství, nová pojetí, nové přístupy k nauce, reinterpretované a revidované mýty i nové tváře zdánlivě neměnných náboženství“ (s. 15). Z hlediska struktury je možné publikaci rozdělit do tří hlavních částí. Nejprve se Havelka věnuje dvěma nejrozšířenějším náboženstvím současné Afriky – křesťanství a islámu. Popisuje jejich vývoj se zvláštním zaměřením na modifikace dané místní kulturou a životními podmínkami. Největší část knihy je pak věnována tradičním africkým náboženstvím, jež se dalším generacím předávají převážně ústně, takže „v kontrastu se zapsanými tradicemi […] vykazují pružnost a přizpůsobivost“ s cílem „odpovídat věřícímu na otázky dnešního dne, zde a nyní“ (s. 79).

Díky autorovým autentickým postřehům se tak můžeme blíže seznámit s kontexty i konkrétními projevy některých prastarých vyznání. Zúčastníme se například iniciačního rituálu gabonského bwiti, dozvíme se, proč jsou dvojčata v Mali považována za posvátná, nahlédneme do věšteb jorubského náboženství v Nigérii, naučíme se, jak má správně vypadat konžská fetišová figurka Nkisi Nkondi, a zjistíme, co má symbolizovat obrovský talíř, jejž ve rtu nosí etiopští Mursiové. Žasnout budeme nad spojením zdánlivě nekompatibilního křesťanství s beninským vodunem, jenž dává člověku do ruky moc páchat nejen dobro, ale vědomě i zlo. Do přehlídky afrických náboženství Havelka zařazuje též čarodějnictví, které sice v souboji dobra se zlem stojí poměrně jednoznačně na straně satana, avšak i přesto dokáže existovat uprostřed některých náboženství, mít mimořádnou společenskou váhu a být vnímáno jako cesta k prosperitě.

Během popisu pro Afriku typického náboženského mísení Havelka parafrázuje slova papeže Jana Pavla II. o tom, že zdejší pluralita přístupů a teologií „je nejen legitimní, ale dokonce žádoucí“ (s. 54). Toto specifikum, jež prostupuje celou publikaci, lze považovat nejen za pozoruhodný jev, ale především za jakýsi návod k porozumění, bez kterého se neobejde snad žádný mezinárodní dialog s africkým kontinentem. Díky knize Ondřeje Havelky, jejímž hlavním smyslem je dle autorových slov „umožnit čtenáři orientaci ve složité náboženské rovině afrického života“ (s. 21), můžeme být nyní tomuto porozumění o velký krok blíž.