Lajos Grendel patří k nejvýznamnějším představitelům současné maďarské literatury – je jedním z autorů, kterým se podařilo dosáhnout značného uznání a úspěchu i v Maďarsku, přestože odtud nepochází, je příslušníkem maďarské menšiny na Slovensku. Narodil se v roce 1948 v jihoslovenských Levicích. Po absolvování oboru maďarština–angličtina na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě pracoval od roku 1973 přes dvacet let jako redaktor různých nakladatelství a literárních periodik, například bratislavského maďarského nakladatelství Madách, měsíčníku Irodalmi Szemle (Literární revue) či nakladatelství Kalligram, jehož byl také spoluzakladatelem. V letech 1990–1992 byl předsedou Společnosti maďarských spisovatelů v Československu, v letech 1999–2000 pak předsedou slovenského PEN klubu. Od roku 1997 vyučuje na katedře maďarštiny na Univerzitě Komenského a od loňského roku přednáší maďarskou literaturu také v Semináři středoevropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Lajos Grendel žije v Bratislavě.

Do literatury vstoupil v roce 1979 povídkovou sbírkou Hűtlenek (Nevěrníci) a od té doby vydal celkem sedmnáct románů a sbírek povídek či esejů, například romány Éleslövészet (1981, Ostrá střelba), Thészeusz és a fekete özvegy (1991, Théseus a černá vdova), Einstein harangjai. Abszurdisztáni történet (1992, Einsteinovy zvony. Příběh z Absurdistánu), És eljön az Ő országa (1996, A přijde království jeho) či Nálunk, New Hontban (2001, U nás v New Hontu) nebo sbírku esejů z roku 1998 Hazám, Abszurdisztán (Má vlast, Absurdistán).

Spisovatel je nositelem řady významných ocenění, například ceny Attily Józsefa (1990) či nejvýznamnějšího maďarského státního ocenění na poli kultury, Kossuthovy ceny (1999). Jeho díla vycházejí ve slovenských, anglických, francouzských, italských, německých a polských překladech.

Publikovaná ukázka pochází z románu Tömegsír (Masový hrob) z roku 1999. I zde nalézáme ironii a prvky absurdna, které jsou pro Grendelův styl tak typické. Ve své tvorbě autor velmi často zobrazuje také maloměstské prostředí a způsob života „osamělých“ intelektuálů. Hrdinou románu Masový hrob je univerzitní pedagog, na jehož usedlosti je při kopání studny objeven masový hrob. Čtenář ať ovšem nepočítá s tím, že by se na konci řady pečlivě komponovaných scén dozvěděl, kdo vlastně byly oběti masového vraždění! Román zkoumá spíše otázky principu moci a manipulace, obecné rysy ideologie a popisuje nekončící lidskou hloupost – to vše s humorem a ironií často až mrazivou a s autenticitou a umem, jež ve čtenáři jistojistě vzbudí dojem, že nejmenované dějiště tohoto příběhu by se mohlo nacházet vlastně kdekoliv v naší střední Evropě či na Balkáně.