Celý můj dospělý život byl přímo určen tímhle ostychem. Nenáviděla jsem koupaliště, společné koupání, nejapnost pařících se těl, necudnou bezútěšnost na odiv vystavené kůže, vrásek, nártů, nenucené hemžení politováníhodných bytostí: nenáviděla jsem sprchy, staré ženy točící se zády k ostatním, nenáviděla jsem, že existuje tělo a existuje smrt a že ta smrt promlouvá právě skrze tělo.
JZ
Jiří Zeman
Nejnovější prozaická sbírka jedné z nejznámějších současných maďarských autorek Krisztiny Tóth s názvem Hazaviszlek, jó? (Pojď, já tě vezmu domů!) obsahuje přes pět desítek fejetonů, črt a kratších próz.
Koncem července 2009 byla lingvistovi, literárnímu vědci a pedagogovi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Evženu Gálovi slavnostně předána cena Pro Cultura Hungarica.
Stěžejní dílo významného maďarského spisovatele, jemuž byla udělena v roce 2002 Nobelova cena za literaturu.
Lajos Grendel patří k nejvýznamnějším představitelům současné maďarské literatury – je jedním z autorů, kterým se podařilo dosáhnout značného uznání a úspěchu i v Maďarsku, přestože odtud nepochází, je příslušníkem maďarské menšiny na Slovensku.
Můj přítel neměl nikdy štěstí na ženy, ale našel si dobrou manželku, ta drobná ženuška ho dnes odpoledne na pohřbu taky jaksepatří oplakala. Během smutečního obřadu se dali do pláče i jiní, ovšem my, kteří jsme nebrečeli, jsme byli stejně v převaze. A to je v pořádku, jak někdo poznamenal, smutek se nedá měřit pláčem. Můj přítel měl samozřejmě i řádné občanské jméno, ale bylo by zbytečné ho tady prozrazovat, z hlediska příběhu, který se chystám vyprávět, je irelevantní.
Moc, moc by mi scházelo, kdybych ty věci nemohla napsat, je to jako nádoba, do které se může všechno nalít a dostane to formu, něco z toho bude. Nikdy přesně nevím co, ale dostane se to ze mě, stane se z toho objektivní věc, která se dá nějak ovládat, dostala formu, už nepracuje uvnitř.
Básně jsem začala psát už na střední, jen jsem se neodvážila je někomu ukázat. Vždyť víte, jak to chodí, hlavně v pubertě, před učitele maďarštiny s tím člověk prostě nevyrukuje.
Rodiče nám dětem vždycky říkali, jen ať si dáme pozor na blázny. Chovanci často přicházeli k drátěnému plotu Jamky a mávali na nás a my jim podávali čaj v plastových kelímcích. Měli radost, třeba ho ani hned nevypili, jenom ho drželi a dívali se na něj. Někdy jsme jim dávali i preclíky. Většina z nich ani nevypadala jako skuteční blázni.
Námětem hry Milána Füsta (1888-1967) z roku 1914 byla krátká zpráva v denním tisku s názvem „Dvě dívky, jeden mládenec“ o odsouzeníhodném a společensky nepřijatelném soužití dvou žen s jedním mužem, které končí sebevraždou jedné z dívek.
Koppány Zsolt Nagy se narodil v roce 1978 v sedmihradské Marosvásárhelyi, jednom z tradičních center sedmihradské vzdělanosti a kultury, pro něž je typické soužití maďarského, německého a rumunského etnika i jazyková různorodost.
Nedokázal by přesně říct, kdy to začalo. Čím dál tím častěji si ovšem uvažoval jen sám pro sebe, s vyloučením všech ostatních. Přestal se klepat zimou, přešel ho věčný hlad i strach, neměl chuť ani na ženy.
Ildikó Lovas je beze sporu jednou z nejvýraznějších autorek současné zahraniční maďarské literatury. Narodila se 18. srpna 1967 v Szabadce, neboli Subotici, v jednom z tradičních kulturních a správních center autonomní oblasti Vojvodina v dnešním Srbsku, kde žije také početná maďarská menšina.
Básník a překladatel Péter Kántor se narodil 5. listopadu 1949 v Budapešti. V roce 1973 absolvoval obor angličtina–ruština na Filozofické fakultě Univerzity Lóránda Eötvöse v Budapešti, o pět let později získal na téže univerzitě také diplom na oboru maďarština.
Veřejná recepce Hamvasova díla mohla v Maďarsku znovu začít až počátkem osmdesátých let, v letech 1990-2005 pak bylo celkem v 21 svazcích vydáno spisovatelovo souborné dílo. Posmrtně byl autor za své dílo vyznamenán nejvyšším maďarským oceněním na poli kultury, Kossuthovou cenou (1990).
Básník, prozaik, dramatik a publicista László Darvasi (nar. 1962) patří k nejznámějším představitelům střední generace současných maďarských literátů.
V jediné otevřené kavárně ve městě seděli samí muži. Koukali na ulici a pozorovali ospalé dění na malém náměstí před kostelem. Za nimi, u paty skal s běsněním naráželo do betonové zdi moře, ovšem oni mu nevěnovali ani pohled přes ušmudlané okno: místní žádné panoráma nezajímá, ani vlahý středomořský západ slunce ohlašující se žlutým světlem...
„Tak tohle je ta kuchyně,“ zabručel muž jménem Max a tiše za sebou zavřel dveře. Ve dveřích bylo i výdejní okénko, které taky spustil, čímž zabránil výhledu směrem do jídelny. Do vývařovny se vešlo všeho všudy osm stolů, obvykle se tu stravovali jen stálí hosté...
Tibor Babiczky patří k nejmladší generaci současných maďarských básníků.
Představ si křivolaké, staré město, / staré i nové domy, představ si / spletité úzké uličky a představ / si také města moderní, s řadami / rovných domů, dlouhých bulvárů. Teď / staré město najdi ve své hlavě...
V maďarské literatuře naprosto ojedinělý a průkopnický, ucelený soubor různorodých povídek - naprostá většina obsažených prací byla napsána přímo pro tuto antologii, poté co editorka svazku, jak sama přiznává, požádala autorky, aby psaly „o početí, porodu, narození i potratu. O dětském těle a procitnutí k vědomí sebe sama, o dospívání a těle dospělé ženy. O přijetí i zavržení sebe sama, o nemoci a uzdravení, o nekončícím dobrodružství a záhadě setkání a splynutí těla a duše“.
Básnířka a prozaička Krisztina Tóth patří již řadu let k předním autorkám současné maďarské literatury.
Tak co, našli jste to?...
Pravda je, že píšu vlastně dost málo, ovšem až nepřiměřeně dlouho na každé věci pracuji...
Margit Kaffková (1880–1918) je podle mnohých dodnes nepřekonanou, největší maďarskou spisovatelkou. Třebaže se později ve 20. století objevilo v maďarské literatuře více výrazných a nejen doma oceňovaných autorek, Kaffková zůstane navždy v povědomí jako první velká spisovatelka od počátků maďarské literatury.
Do dálky za domem táhla se vlhká, černá jarní pole – ztěžka a studeně, v celé své nahotě, jak bída a smutek obnažené tváře v slzách; truchlivé hroudy syčivě vpíjely špinavé šťávy sněhů a jiné tající moky...
Prozaik, básník, dramatik, překladatel, publicista a vysokoškolský pedagog György Spiró patří beze sporu k nejplodnějším i nejrespektovanějším představitelům střední generace současných maďarských autorů.
Prózy maďarského spisovatele Bodora (nar. 1936) jsou charakteristické zdánlivou absencí zápletky a naoko všednodenním prostředím, které je však prodchnuto postupně se odhalující sítí neočekávaných souvislostí. To jeho dílům dodává nádech tajemna a vytváří částečně snovou, částečně tísnivou atmosféru.
Naznačme hned úvodem, že titul knihy v maďarštině je šťastnější svou větší mnohoznačností: vedle strohé, nesmlouvavé „likvidace“ evokuje také promyšlenější, méně drsnou „bilanci“ či „zúčtování“...
Dosud jediný maďarský nositel Nobelovy ceny za literaturu, Imre Kertész (1929), jehož dílo bylo vždy vysoce ceněno především v německém jazykovém prostředí, se teprve po udělení této ceny dočkal zasloužené odezvy také v domácím literárním prostředí.
