Pohádková próza Žabí zámek Josteina Gaardera byla v českém překladu Jarky Vrbové vydána až dvacet let od první edice v originálu. Dětským čtenářům se tak dostává do rukou další zajímavá kniha norského pedagoga a filozofa, dospělým milovníkům jeho mnohovrstevnatých děl se autorovou prvotinou pro děti nabízí příležitost doplnit chybějící kamínek v mozaice Gaarderových literárních východisek, inspiračních zdrojů a kompozičních postupů.

Expozice nabízí interpretaci příběhu coby snového zážitku, který se odehrává v noci za úplňku. Štěpánova záhadná procházka zasněženou krajinou v pyžamu a seznámení se skřítkem Umpinem, který chlapce z mrazivé noci dokáže přenést do atmosféry vrcholícího léta, připomíná jiná z pohádkových setkání, vedoucích k nezávazné dobrodružné hře či iniciačnímu prozření. Štěpán, ztracený v mrazivé krajině a následující svého pohádkového průvodce, vyvolá vzpomínku na Lucinku z Lewisových Letopisů Narnie, další chlapcovy příhody, jež se řetězí v pohádkovou burlesku, však odkazují spíše k inspiraci Alenkou Lewise Carrola. Ostatně jméno britského krále nonsensové literatury se v polatinštělé podobě Carolus, jež byla mezistupněm v tvorbě jeho pseudonymu, vyskytuje v textu Gaarderovy prózy u postavy korunního prince. S poetikou Lewise Carrolla sbližují Gaarderovu pohádku i některé dialogy, založené na jazykových hříčkách či doslovném výkladu obrazných vyjádření.

Příběh se rozvíjí s využitím tradičních pohádkových postupů a rekvizit a pohádkový svět je přitom úzce propojen s reálným prostředím, v němž dětský hrdina žije: Štěpán se skřítkem Umpinem se pohybují v krajině chlapcova domova, královna a princezna Aurora ze Žabího zámku jsou projekcí Štěpánovy tety a sestřenice. Motiv hostiny, která se v tísnivé atmosféře řídí pro přizvaného hosta neznámými konvencemi, je v dětské literatuře častý, Gaarder jej však buduje nejenom s metaforickým přesahem, ale i s porozuměním pro mentalitu malého dítěte. Zlá královna uvádí Štěpána do rozpaků svými obnaženými ňadry, symbol mateřství se tak mění v emblém chladné krutosti a intuitivně budí v chlapci nedůvěru a strach. Je to královna, kdo nastavuje pravidla a udílí tresty. Představa hrozby trestem je přitom děsivější než potrestání samo, neboť to již přináší možnost obrany. Tento mechanismus dětského myšlení je i základem pro hlubší významovou vrstvu textu. Zároveň zde můžeme shledat zárodky témat, motivů a kompozičních postupů, které Gaarder později uplatnil ve svých dalších textech.

Štěpánova noční výprava a všechny absurdní události, které hoch prožívá, totiž souvisejí s chlapcovým potlačovaným traumatem z nečekané smrti milovaného dědečka. V této linii textu Gaarder nezapře pedagoga. Při výstavbě paralely mezi králem, jemuž mloci z rozkazu královny, manipulované zlovolným maršálkem, odcizili srdce, a dědečkem, který náhle zemřel na zástavu srdce, si vypomáhá explikativními komentáři Štěpána v roli přímého vypravěče. Srdce jako symbol života, zakleté do podoby nafukující se a splaskávající žáby, umožňuje Gaarderovi zabrousit i k otázkám počátku lidského životního cyklu.

Ve snovém dobrodružství se Štěpánovi podaří získat královo srdce zpět a vrátit králi život. Starý král se tak stává dalším Štěpánovým zasvětitelem, tentokrát však nikoli do fantazijního pohádkového universa, ale do základních existenciálních problémů. Předává chlapci tajemství času, který „léčí rány a zároveň tvoří nové“, a pomáhá mu překonat bolest z dědečkova úmrtí. Závěrečný obraz dědečka, trvale sídlícího v srdci a v očích milovaného vnuka, je prostý a srozumitelný.

Tajemstvím života a smrti se Gaarder zabýval i ve svých pozdějších prózách pro děti a mládež, kde se soustřeďoval především na obtížné momenty smíření se s vlastní smrtelností (Jako v zrcadle, jen v hádance), či objev hodnoty života na pozadí jeho konečnosti (Dívka s pomeranči). Žabí zámek se obrací k recipientům mladšího školního věku a prozaik se zde nepokouší předložit dítěti nějaký ucelený filozofický koncept lidské existence. Vychází více z pocitové roviny a dobrodružné peripetie pohádkového děje mu slouží k tlumočení rozporuplných dětských nálad, tajných strachů, nepřiznaných myšlenek. Hlavní přínos textu z tohoto pohledu spočívá ve vytvoření identifikačního prostoru, kde se mohou děti osmělit a klást vlastní, dosud nezodpovězené otázky. Před malými čtenáři se tak otevírá široké pole pro diskusi na citlivé téma.

Tradičně vynikající překlad Jarky Vrbové a působivý ilustrační doprovod Františka Skály, v němž s vtipnou nadsázkou rezonují i zdánlivě okrajové momenty textu, činí z českého vydání Gaarderova díla zajímavý artefakt.