V nové dětské knize norského prozaika Josteina Gaardera Kouzelný kalendář sledujeme v adventním kalendáři s malým chlapcem Jáchymem příběh křesťanství. Kniha je sice psaná pro děti, při jejím čtení se však pobaví i dospělí, a rozuzlení napínavého příběhu (v kapitole s datem 24. prosince) přinese vánoční dárek všem čtenářům. Na českém předvánočním knižním trhu se pravidelně objevují knihy, ke kterým by se možná nakladatelé (i zákazníci) v průběhu roku stavěli skepticky. Před Vánocemi dostanou šanci i literární díla z menších literatur a méně obvyklých žánrů.

Nová kniha Josteina Gaardera Kouzelný kalendář s podtitulem Podivuhodné putování do Betléma však na předvánoční knihkupecké pulty bez diskuse patří. Je překvapivé, že se norský autor knížek pro děti (myslím, že tento žánr klidně můžeme označit spíše za okrajový, uvážíme-li, jak málo nových původních knížek pro děti dnes u nás vzniká) prosadil i u nás a vybojoval si v tvrdé konkurenci Harryho Pottera a jiných podobných lákadel své místo na slunci. Gaarderovy knihy (které do češtiny už tradičně - a výborně - překládá Jarka Vrbová) mají ve srovnání s ostatními dětskými knížkami jednoznačný cíl - s pomocí napínavého, mnohdy až téměř detektivního příběhu děti "vzdělávat". Nejde však o žádné suchopárné výklady učiva, Gaarder jim spíše poskytuje pohled do světa filosofie, historie a náboženství. Kouzelný kalendář je dalším takovým Gaarderovým "výletem". Podobně jako v jeho nejslavnějším díle Sofiin svět zde sledujeme paralelní příběhy dvou dětských hrdinů - chlapce Jáchyma, který najde v knihkupectví zvláštní adventní kalendář, a holčičky Elisabet, jejíž příběh je popsaný na tajemných papírcích, které den po dni vypadávají z okýnek v Jáchymově adventním kalendáři. Elisabet se ztratí před Vánoci mamince v obchodě, když uvidí maličkého beránka a rozběhne se za ním. Tam začíná její putování napříč časem i prostorem společně s průvodem, který jde pozdravit Ježíška do Betléma do roku 0. První zastávka Elisabet, k níž se postupně přidávají andělé, pastýři, mudrci od východu i ovečky, se odehraje v roce 1916 v Norsku. Na své pouti Evropou směrem k Betlému však vstupuje Elisabet a ostatní poutníci hlouběji a hlouběji do minulosti a v ní sledují skutečné historické události a místa jako přímí svědkové. Spolu s ní sleduje historické události i skutečný příběh malé Elisabet (která se jako dítě opravdu ztratila svým rodičům) i Jáchym se svými rodiči, otvírá okénko po okénku, a den po dni rozplétá zdánlivě zamotaný příběh. Ten se vyjasní až u posledního okénka - 24. prosince na Vánoce, kdy jsou obdarováni vlastně všichni účastníci Gaarderova vyprávění, a to nejen narozením malého Ježíška v Betlémě.

Kouzelný kalendář, kniha původně určená malým čtenářům (ale zároveň čitelná a čtivá i pro čtenáře starší), nemá příliš velký rozsah - historické události, které rozebírá, jsou proto popisovány spíše útržkovitě, stejně jako charaktery poutníků i současných postav jsou spíše načrtnuty. Autor nemá prostor k hlubšímu vykreslení jejich charakterů (snad až na andílka Umuriela, jehož andělská škobrtnutí jsou docela zábavná), ale zároveň je zřejmé, že postavy jsou jen prostředkem k vyjádření autorova hlavního záměru - ve čtivé formě dětem předestřít základní principy křesťanského pohledu na svět. A je možné konstatovat, že se to autorovi podařilo - nedogmatickou formou popsat základní principy lidského chování, které by měly být vlastní nám všem, nejen křesťanům. Proto se domnívám, že kniha může být přijatelná pro všechny rodiče a děti bez rozdílu vyznání, protože nic čtenáři nevnucuje, jen mu předkládá určitý názor. Gaarderův nápad rozdělit kapitoly po jednotlivých dnech jako okénka v adventním kalendáři navíc poskytuje rodičům a dětem možnost strávit spolu nad knížkou aspoň chvilku každý adventní den a s poslední kapitolou jim nakonec o Vánocích dá jako dárek rozuzlení všech příběhů.