Raketovým úspěchem knihy Sofiin svět překvapil Jostein Gaarder svého nakladatele i sám sebe. Tento bestseller nesoucí nepříliš atraktivní podtitul Román o dějinách filosofie se jen u nás dočkal pěti vydání a ve světě se ho prodalo neuvěřitelných 40 milionů výtisků. Styl, kterým norský učitel oslovil svět, je přitom zdánlivě jednoduchý. Jostein Gaarder je reader-friendly a nestydí se za to. Ve svých knihách spojuje poučení o historii, filozofii, dějinách nebo náboženství se čtivým a napínavým příběhem. Píše nejčastěji pro děti a mládež, ale mnohdy není možné s jistotou říci, pro koho je vlastně kniha určena a kdo si četbu jeho knih užije více – a v tom spočívá další klíč k zástupům čtenářů. Pod záminkou četby dětem si dospělí rádi připomenou to, co už ze školy dávno zapomněli.

Hrad v Pyrenejích, který právě vydalo nakladatelství Albatros v překladu Gaarderovy dvorní překladatelky Jarky Vrbové, je již desátou knihou tohoto autora vydanou v češtině. Jeho titul odkazuje k jednomu z nejznámějších obrazů malíře Reného Magritta představujícímu hrad na skále, která visí ve volném prostoru. Tímto výjevem belgický malíř zpochybňuje vědecky podložené přírodní zákony, a norského čtenáře tím vrhá doprostřed románového dění. Úmyslně píši norského čtenáře, protože český překlad bohužel tento výjev na obálce nemá, ač se ho snaží alespoň přiblížit.

Může skála viset ve vzduchu? Je lidský život veden vyšší mocí, která naše životy nenápadně vede určeným směrem, nebo lze vše vždy vysvětlit rozumem? Má věda odpověď na všechny otázky světa? Steinn a Solrun spolu prožili na vysoké škole pět let, rozešli se kvůli jedné nešťastné a dodnes nevysvětlené události, která odhalila to, co oba podvědomě tušili, a totiž že se jejich životní víra ubírá jiným směrem a společné soužití bude stále těžší. Solrun je silně věřící křesťanka, zatímco Steinn je racionální materialista, klimatolog, pro kterého jsou všechny jevy světa vědecky a rozumově vysvětlitelné. Jeden věří a cítí, druhý spoléhá na svůj rozum a přírodní zákony.

Steinn a Solrun se potkávají po třiceti letech na terase starého hotelu v západním Norsku, mystické krajině hor a fjordů, a ani tři desítky let neubraly vzpomínkám na síle, nezbyde proto než obnovit staré rány. Klasickému románu v dopisech by už dnes věřil asi jen nenapravitelný romantik, a tak se ocitáme uprostřed e-mailové výměny názorů o podstatě světa, zdánlivé všemocnosti vědy a síle lidské víry. Aby elektronická smršť měla ten správný náboj, dodává Gaarder nezbytné další vrstvy – jsme svědky intenzivního milostného vztahu dvou mladých lidí a zároveň jsme vtaženi do napínavé, až kriminální zápletky, která zapříčinila jejich rozchod a na niž má i po tolika letech každý jiný názor.

Hrad v Pyrenejích je ideový román, tentokrát psaný spíše pro starší publikum, ve kterém autor čtenáře oslní svou znalostí přírodních věd i náboženství. Místy se neubráníme pocitu, že je debata online příliš černobílá a působí jako z učebnice pro střední školy, ale to patří ke Gaarderovu stylu a není důvod mu to vyčítat. Naopak slouží autorovi ke cti, že se mu přesto podařilo vykreslit dvě živé postavy a rovnocenné partnery jak ve filozofické při, tak v mezilidském vztahu. I když v románu Hrad v Pyrenejích má tentokrát přeci jenom o trochu navrch milostný příběh s kriminální zápletkou nad ideovým nábojem, autorovy příznivce nezklame a přečtou ho jedním dechem.