Amsterodam, pátek 20. března 2009. Poslední měsíc roku, kdy se Amsterodam honosil titulem Světové město knihy (Wereldboekenstad – od 23. dubna 2008 do 22. dubna 2009), zahájila pestrá Noc knihy (Boekennacht). Náměstíčko Spui, které je už vždycky literatuře příznivě nakloněné (je na něm proslulé knihkupectví Athenaeum, ve stejném bloku byl před třemi lety zřízen byt pro tvůrčí pobyty spisovatelů z celého světa, skoro dva roky tu funguje univerzitní debatní středisko Spui25, každý pátek se tu pořádá antikvární knižní trh atd.), se v tento páteční večer stalo jakýmsi epicentrem, v jehož okolí se v nejrůznějších knihkupectvích, kavárnách a hospůdkách i prostě na ulici, u sochy amsterodamského uličníka zvané ´t Lieverdje (Miláček) přímo na Spui, do pozdních hodin předčítalo, přednášelo, prodávaly se knihy a hloučky milovníků literatury se přelévaly z místa na místo, z náměstí do přilehlých uliček i na grachty. Současně s nimi se po Spui a okolí pohybovala celá řada známých spisovatelů spěchajících na další „štaci“. Organizátoři zdůrazňují, že šlo o první vydání Noci knihy, a tak je možné, že tu vzniká nová a zajímavá tradice.

Na Singelu, nejvnitřnějším ze čtyř grachtů, které obtáčejí jádro města, najdeme mimo jiné knihkupectví Pegasus orientované původně na ruskou, ale postupně i na další slovanské literatury. U příležitosti Noci knihy věnoval knihkupec Wim Bosch celou boční stěnu výlohy edici krátkých českých textů Moldaviet nakladatelství Voetnoot a devět očíslovaných svazečků s výraznými červeno-modro-bílými obálkami skutečně přitahovalo pozornost – z výlohy se totiž stalo pódium a stěna s knížkami českých autorů tvořila celý večer kulisu všem účinkujícím. Pegasus věnoval prostor především překladatelům.

V ruském obklíčení (pořad se jmenoval Noc na Něvě) tu vystoupil polonista Karol Lesman, který vyprávěl o svých překladech Andrzeje Stasiuka, a za bohemisty Kees Mercks a Edgar de Bruin. V knihkupectví nabitém stojícími lidmi, mnohdy ještě v kabátech, z nichž nejobětavější to vydrželi přes čtyři hodiny, (jeden z účinkujících, novinář Jelle Brandt Corstius, který je už tři roky dopisovatelem v Rusku, dojatě poznamenal, že si připadá jako v moskevském metru) a před publikem složeným z části z rusistů a jiných slavistů a z části z náhodných návštěvníků Noci knihy, představil Kees Mercks svůj překlad Čapkových Obrázků z Holandska (Prenten van Holland). Jménem nepřítomné překladatelky Irmy Pieperové krátce promluvil i o Čapkově Obyčejném životě (Een doodgewoon leven). Čapkova kresba domů zrcadlících se ve vodě grachtu, když předloha prosvítala ve večerním osvětlení za sklem výlohy, tu zapůsobila zvlášť silně. Edgar de Bruin poznamenal, že se od Něvy na chvíli přeneseme k Vltavě, a předčítal ze svého překladu románu Emila Hakla O rodičích a dětech (Vader & zoon).

Téměř po roce se tak symbolicky uzavřel kruh české účasti na programech spojených s Amsterodamem coby Světovým městem knihy: v dubnu 2008 tu v předvečer zahájení ve středisku Spui25 vystoupila Magdaléna Platzová, jejíž knížka v edici Moldaviet (povídka Všechny kultury mají svůj vrchol – Alle beschavingen hebben hun hoogtepunt) tehdy právě vyšla. A než se rok s rokem sešel, zazněly tu také ve finiši české ozvuky v podobě ukázek z dalších čerstvě vydaných překladů z češtiny. Připočteme-li k tomu, že v dubnu má vyjít i první nizozemský překlad z díla Ladislava Klímy (Utrpení knížete Sternenhocha – Het lijden van vorst Sternenhoch, v překladu Keese Merckse), mohou mít příznivci české literatury v Nizozemsku i Vlámsku z bohaté úrody radost.