Jáchym Topol: Het gouden hoofd. Z českého orig. Zlatá hlava přel. a doslov napsal Edgar de Bruin. Voetnoot, Amsterdam – Antverpy 2007, 75 stran
Bohumil Hrabal: Drie rabiate legendes. Z českého originálu Slavná Wantochova legenda, Křtiny, Intimní toaleta žen přel. a doslov napsal Kees Mercks. S použitím dřevorytů Josefa Váchala. Voetnoot, Amsterdam – Antverpy 2007, 71 stran
Magdaléna Platzová: Alle beschavingen hebben hun hoogtepunt. Z českého originálu Všechny kultury mají svůj vrchol přel. a doslov napsala Hank Geerts. Voetnoot, Amsterdam – Antverpy 2007, 40 s.

První „trojče“ z nové edice Moldaviet (Vltavín) nakladatelství Voetnoot spatřilo světlo světa v prosinci 2007, ale v knihkupectvích se objevilo v posledním týdnu února. Další trojice krátkých textů z české literatury (s čísly 4, 5 a 6) vyjde v září a v tomto tempu – tedy dvakrát ročně tři knížky, vždy v únoru a v září – chce nakladatelství pokračovat i nadále. Opírá se o zkušenosti s edicí Perlouses (povídky a eseje přeložené z francouzštiny), která vychází už od roku 2003. Jak název napovídá, zaměřuje se Moldaviet na českou literaturu. Jde tu o texty, které vzhledem k omezenému rozsahu těžko hledají cestu k tradičním nakladatelům.

Za názvem Voetnoot (doslova „poznámka pod čarou“, http://www.voetnoot-publishers.nl/) se skrývá grafický designer Henrik Barends a překladatelka Anneke Pijnappel. Roku 1986 založili v Amsterodamu neziskovou nadaci, která se věnuje vydávání literárních i uměleckých publikací. Od roku 1996 sídlí v Antverpách. Dvojice navázala už dříve spolupráci s českými nakladatelstvími (Argo, Torst) na fotografických publikacích. Z těchto kontaktů se zrodil jejich zájem o českou literaturu, a tak se v roce 2006 obrátili na překladatele Edgara de Bruina s nápadem založit českou variantu úspěšné edice Perlouses. Do projektu se zapojili další tři překladatelé z češtiny – Kees Mercks, Irma Pieperová a Hank Geertsová - a plány dostaly určitější obrysy.

Každé „trojče“ by mělo obsahovat slavná i nová jména, klasické i současné autory. Rozsah je stanoven rámcově (do 12 500 slov), mělo by jít o dosud nevydané texty, ale výjimky z obou těchto pravidel jsou přípustné, a tak se v příštím roce připravuje např. vydání Čapkových Obrázků z Holandska (vyšly v nizozemštině roku 1933) v novém překladu Keese Merckse. K jednotné grafické úpravě knížek s číslováním titulů (podněcuje to sběratelské pudy čtenářů) patří i pravidlo, že každý text vychází s doslovem překladatele. Nakladatelství nezajišťuje redakční péči, což v případě Perlouses vedlo k jedinečné spolupráci trojice překladatelů (Martin de Haan, Jan Pieter van der Sterre a Rokus Hofstede), kteří si každý překlad redigují vzájemně pod pseudonymem složeným z jejich jmen: Marjan Hof. Tento model se do české edice přenést nepodařilo, protože se zúčastnění překladatelé vzhledem k dalším povinnostem nemohli zavázat k pravidelné spolupráci. Půjde tu spíše o volnější společenství a jednotná textová úprava se musí řešit tradičně – zapojením externího redaktora.

Moldaviet vzbudil ohlas v médiích. Maarten Moll píše v amsterodamském listu Het Parool 20. února m.j.:

„Topolův talent se v tomto značně absurdním vyprávění o šamanech a vpádu Rusů a komunismu do Mongolska projevuje naplno. Místy halucinující vypravěč, mladý Čech, který v chrámovém komplexu Gandan v mongolském hlavním města Ulánbátar poslouchá zážitky slepého starce, maluje krásnými větami příběh o měnící se společnosti, mizící kultuře a krádeži zlatého Budhy. Vzrušující.

Hrabal - muž, který roku 1997 vypadl z nemocničního okna a už nevstal - napsal Tři rabiátské legendy, v nichž bičuje Boha, smrt a církev jako ve své tvorbě nikde. V krátkém textu Intimní toaleta žen Hrabal urazil český národ – národ Komenského a Masaryka – tím, že píše o „vydrakslovaných kundách“. Je to drsný, posměvačný Hrabal, tak jak ho známe z Ostře sledovaných vlaků, Příliš hlučné samoty a letos zfilmovaného románu Obsluhoval jsem anglického krále.

A konečně v povídce Magdalény Platzové Všechny kultury mají svůj vrchol se líčí duševní zmatek starší manželské dvojice odehrávající se za nádhernými průčelími Václavského náměstí v postkomunistické Praze. Autorka píše realističtěji než Topol a Hrabal, méně poeticky, ale rozuzlení je nečekané a – snad typicky česky – absurdní.“

Ve stejný den uvedla belgická rozhlasová stanice Klarain rozhovor s Edgarem de Bruinem.

V knižní příloze Boeken deníku NRC Handelsblad vyšla 29. února recenze s poněkud zavádějícím názvem „Pane faráři, moje žena už nesmí hrát hokej“, jejímž autorem je Marco Kamphuis. Největší prostor věnuje osobnosti Bohumila Hrabala, z rabiátských legend ho zřejmě nejvíc zaujaly Křtiny (v textu uvádí zkratovitý titul na pravou míru: otec křtěného dítěte si faráři stěžuje, že mu žena zakazuje hrát hokej). „Děj se v této mistrovské povídce odvíjí se stejnou samozřejmostí jako ve snu.“ O povídce Magdalény Platzové poznamenává jen, že „je zručně napsaná, ale nijak výrazná“, a uzavírá pasáží o Zlaté hlavě: „Topol (1962) je jiného kalibru. Novela Zlatá hlava vypráví o mladíkovi z Mongolska, který odjede na studie do Ruska. Dokonce mu stiskne ruku Stalin. Ale když vidí, jak komunistické spásné učení pošlapává tradice jeho lidu, nemůže už nečinně přihlížet. Topol je svérázný autor, který s gustem obětuje elegantní stavbu vět trysku vyprávění – ,a pak... a... a...‘. Po dobu trvání novely to účinkuje fantasticky.“

Propagaci edice Moldaviet podpoří také účinkování Magdalény Platzové v rámci literárního cyklu Writing Europe II. s podtitulem „Cities of exile“. Jde o spolupráci European Cultural Foundation, EUNIC (zastřešující organizace zahraničních kulturních středisek), Amsterodamské univerzity a diskusního sálu Spui25 pod vedením významné literární publicistky Margot Dijkgraafové. Magdaléna Platzová vystoupí v tomto sále 2. dubna 2008 společně s bosenským spisovatelem Igorem Štiksem a slavistou Guidem Snelem. Večer bude moderovat literární redaktor listu NRC Handelsblad Pieter Steinz. Tématem večera je „Měnící se východ Evropy. Starý a nový exil v Evropě“.