Po několika publikacích věnovaných literatuře Hispánské Ameriky – mám na mysli především knihu E. Lukavské Zázračné reálno a magický realismus (2003) či Vzkříšení Utopie Uruguayce Fernanda Aínsy (2007) – vydává brněnské nakladatelství Host obsáhlý výběr hispanoamerických fantastických povídek 19. a 20. století, nazvaný podle povídky mexického autora Amada Nerva Had, který se kouše do ocasu. Prostřednictvím tohoto nakladatelství se tak českému čtenáři dostává do rukou ojedinělá publikace.

Ženy, staří známí i nová jména
Soubor padesáti pěti povídek od čtyřiceti sedmi autorů Hispánské Ameriky je skutečně počinem, který se na našich knihkupeckých pultech neobjevuje často, a překvapí zejména svým komplexním zpracováním: kniha totiž kromě vlastních povídkových textů obsahuje rozsáhlý teoretický úvod do problematiky fantastického žánru, vývoj tohoto žánru v Hispánské Americe, životopisy překládaných autorů, rozsáhlou bibliografii k tématu, seznam monografií o uváděných autorech včetně webovských stránek a poznámkový aparát.

Jak píše sestavovatelka Eva Lukavská, prvotním impulsem k vydání knihy byla snaha přiblížit českému čtenáři bohatost povídkové tvorby Hispánské Ameriky a ukázat, že ji nelze omezit na notoricky známá jména, jako jsou Jorge Luis Borges či Julio Cortázar. Kromě dosud nepřeložených povídek zmíněných autorů se v souboru objevují prózy hispanoamerických spisovatelů, kteří do češtiny dosud vůbec přeloženi nebyli, anebo autorů, které dáváme do souvislosti s jinými žánry: Peruánce Césara Valleja či Nikaragujce Rubéna Daría jsme mohli poznat především jako básníky, Mexičané Alfonso Reyes či Justo Sierra vynikli zejména na poli eseje, Argentinec Enrique Anderson Imbert v oboru literární kritiky a historie, Carlose Fuentese spojuje český čtenář spíše s romány. Mnozí autoři, kteří jsou už v našem kulturním prostředí známí, se tak představují ve zcela novém světle.

Vzhledem k tomu, že v nově vzniklých republikách Hispánské Ameriky se po spisovatelích žádala především v dobrém slova smyslu angažovaná literatura, literární kritika a historie se až donedávna soustřeďovala na tuto část tvorby a literatura – fikce zůstávala na okraji zájmu badatelů. Mnozí autoři jsou tak doceňováni až dnes (např. Chilan Juan Emar). Sympatické je, že do výboru bylo zařazeno i několik povídek z pera ženských autorek (Argentinky Juana Manuela Gorritiová a Silvina Ocampová, Chilanka Manuela Luisa Bombalová a další). Povídky Silviny Ocampové patří k tomu nejlepšímu z celého výboru.

Od Evropy k Hispánské Americe
Povídky svědčí o literární vyzrálosti autorů, kteří zhruba od poloviny 19. století drželi krok s literaturou západního světa, do jehož kulturního kontextu, i přes svoje specifika, hispanoamerická literatura právem patří. V 19. století autoři ještě hledají inspiraci u evropských, především francouzských autorů a amerického kolegy E. A. Poea a svoje náměty čerpají z Evropy, pro ně exotické, či odjinud. Teoretický úvod také upozorňuje na stylovou nevyhraněnost způsobenou překotným literárním vývojem v posledních letech 19. století, kdy hispanoamerická literatura musela najednou vstřebat několik literárních směrů přicházejících z Evropy a vyrovnat se s nimi.

Přiložené medailonky i samotné ukázky pak svědčí o tom, že minimálně od počátku 20. století a zejména v období avantgard existovala čilá kulturní výměna mezi hispanoamerickými a evropskými spisovateli. V té době Hispanoameričané přijíždějí ze svých zemí do Evropy již ne jen na zkušenou, ale jako rovnocenní partneři, kteří mají Evropě co nabídnout. Tehdy se také začíná měnit charakter samotných povídek hispanoamerických spisovatelů: pomalu obracejí zrak ke svému kontinentu, inspirují se jeho vlastní skutečností, jež v nich probouzí imaginaci, kterou jim Evropa poskytnout nemohla. Vzniká originální svébytná literatura, která nás nepřestává udivovat.

Fantastická skutečnost
Pojem zázračné či fantastické bývá s literaturou Hispánské Ameriky spojován jaksi automaticky. V rozsáhlém úvodu Evy Lukavské se však dočteme víc. Přináší teoretický rozbor žánru fantastické povídky, jejíž vznik dává do souvislosti se zrozením západního osvícenského racionalismu, jenž ve snaze vysvětlit vše pomocí rozumu vytlačil z lidského života všechno nadpřirozené, tajemné a nevysvětlitelné. Svět tajemna se pak zabydlil v literatuře. Obsáhlý přehled vývoje hispanoamerické fantastické povídky od 2. poloviny 19. do 70. let 20. století čtenáři přiblíží, jak se v hispanoamerické literatuře vyvíjel prvek či nositel toho fantastického od různých přízraků, nadpřirozených bytostí, přes manipulaci s časem a prostorem, absurditu až po tzv. fantastickou realitu, pojem, který definuje Julio Cortázar: „Skutečnost se mi jeví jako fantastická do té míry, jak jsou mé povídky pro mě doslova realistické.“ To fantastické v podobě zvláštního, nečekaného, podivného, nevysvětlitelného proniká do naší všední reality, stačí jen trocha vnímavosti či imaginace.

Ozvláštňujícím prvkem povídek některých autorů je potom průnik předkolumbovských temných sil do současnosti v podobě působení dávných božstev. Četba povídek Huitzilopochtli Rubéna Daría a Chac Mool od Carlose Fuentese určitě bude pro čtenáře vrcholným zážitkem.

Závěrečný exkurz do zákonů kvantové fyziky, jejichž prostřednictvím autorka vysvětluje působení ambivalence a různých superpozic (živí/mrtví, hybné/nehybné, lidské bytosti/přízraky apod.) jako fantastických principů je už možná hodně odvážný, i když v povídkách jako činitelé toho fantastického skutečně fungují. Ostatně sama autorka přiznává, že se pouští na tenký led.

Potěšení z tajemství
Otevřenou otázkou zůstává, komu je kniha určena. Pro rozsáhlý úvod, připojenou bibliografii a medailonky autorů, z nichž mnozí se pro nedostatek místa nedostali do Slovníku spisovatelů Latinské Ameriky, po ní s radostí sáhnou hispanisté a studenti. Potěšení z dobré četby však mohou mít všichni příznivci hispanoamerické literatury či povídek s tajemstvím. Pro mnohého čtenáře nehispanistu bude možná překvapením, jak kvalitní fantastický žánr se psal a píše v Hispánské Americe.

Litovat lze jedině toho, že se do souboru nedostala žádná povídka z brazilské literatury, i když jde o jinou jazykovou oblast. Vzhledem k tomu, jak široce byl celý výbor pojat, by to pro dokreslení situace v oblasti fantastického žánru celého kontinentu mohlo být zajímavé.