Čeští čtenáři se s ním seznámili nejprve jako s autorem povídek v útlém výboru Pronásledovatel (1966), až v roce 1990 pak vyšel obsáhlejší průřez jeho povídkovou tvorbou v souboru Změna osvětlení. Nyní postupně vycházejí i další knihy povídek (Konec hry, 2002, Ten, kdo chodí kolem, 2004) a jiných zvláštních útvarů (Příběhy o kronopech a fámech, 2004). Jedno z nejzásadnějších děl latinskoamerické i světové literatury, román Nebe, peklo, ráj (šp. 1963), česky vyšlo r. 1972 jen v omezeném nákladu a bylo prakticky nedostupné až do druhého vydání r. 2001. Zatím posledním česky vydaným Cortázarovým dílem je román Výherci, který vyšel španělsky tři roky před nejslavnější knihou Nebe, peklo, ráj a dá se považovat za jeho předobraz, první pokus o mnohostranné uchopení proměnlivé skutečnosti na větším prostoru románu. Cortázar se tu poprvé pokusil o širší záběr, zatímco v povídkách dosud zkoumal hlavně hranice mezi různými světy (např. skutečnosti a fantazie) a možné průniky protichůdných světů.