Zájemci o polskou (a samozřejmě i jinou cizojazyčnou) literaturu jistě zaznamenali již pátou ročenku vznikající pod křídly Občanského sdružení pro iliteraturu a stejnojmenného literárního serveru. Kniha mapuje světové literární dění i jeho českou reflexi. Cílem autorů a editorů bylo podat co nejkomplexnější přehled o tom, co literárně zajímavého přinesl uplynulý rok (v tomto případě dokonce dva – ne každý rok se poštěstí shromáždit dostatek finančních prostředků) v dalších zemí nejen evropských (ročenka postupně sympaticky rozšiřuje svůj záběr, takže se dočtete i o aktuálním dění v čínské nebo japonské literatuře či v hebrejsky psané literatuře).

Každé „světové literatuře“, a je jich celkem třicet čtyři, je věnována krátká stať, byť některé jsou pohříchu stručné (můj laický pohled např. na představení norské literatury příliš neodpovídal mému o nic méně laickému dojmu, že v Norsku vzniká literatura dobrá a zajímavá – konec konců i nám známým jménům jako Jon Fosse nebo Lars Saabye Christensen lze věnovat více než tři a půl stránky; a jistě nejen jim).

Polská literatura dopadla o poznání lépe. Smíříme-li se s faktem, že publikace má vzhledem ke své struktuře především přehledový a do značné míry faktografický ráz (což zabaleno dohromady v rámci jedné publikace vůbec není špatný počin), dostaneme poměrně trefný obrázek posledních dvou polských literárních let. Statě se chopili Martina Bořilová a Jan Jeništa. Ve svém přehledu uvádějí několik podstatných literárních a knižních událostí uplynulých dvou let (Lubiewo Witkowského, Bieguny Olgy Tokarczuk, Reisefieber Łozińského, román Skaza Magdaleny Tulli, Szczygłův Gottland, básnickou sbírku Marcina Świetlického Muzyka środka ad.), povětšinou i opodstatněně. Postřehy o Witkowského Chlípnicích a jeho povídkovém souboru Fototapeta jsou i na malém prostoru textu zajímavé, doplňuje je např. nahlédnutí do aktivit vydavatelství Ha!art – dodejme pochvalně, že (domnívám se oprávněně) ne vždy pochvalné. Výtečné je připomenutí antologie Tekstylia bis. Słownik młodej kultury polskiej (jež vyšla stejně jako Lubiewo právě v Ha!artu pod redakcí Piotra Mareckého), autoři stručně upozorňují i na několik polských literárních festivalů nebo výročí.

Text doplňuje (podobně jako u dalších světových literatur) přehled nových českých překladů polské literatury a naopak polských překladů našich autorů, výběrová bibliografie a upozornění na několik polských literárně zaměřených internetových stránek. Polonista si nad textem připomene (jak doufám) známá fakta, nepolonisté mají šanci dozvědět se, co podnětného se děje za naší hranicí, v lepším případě sáhnou v knihkupectví po některém z polských autorů či autorek.