Začátkem prosince udělil švédský Svaz nakladatelů nejprestižnější domácí literární cenu Augustpriset finskošvédské spisovatelce Monice Fagerholmové (nar. 1961), jejíž román Den amerikanska flickan (Holčička z Ameriky) na jaře doslova uhranul švédsky píšící recenzenty na obou stranách Botnického zálivu. Přestože švédský a finskošvédský tisk nad oceněným titulem nešetřil básnickými superlativy, konečné rozhodnutí poroty zaskočilo nakladatele, kritiky, čtenáře i laureátku samotnou. Podle reportáží ze slavnostního udílení ceny však zdaleka nejvíc překvapilo spisovatele Klase Östergrena. Až do poslední chvíle byl totiž nejžhavějším favoritem letošní soutěže jeho román Gangsters (Gangsteři).

Zatímco prózy Moniky Fagerholmové jsou podle slov kritiků po všech stránkách natolik originální, že se zcela zpěčují každému pokusu o zařazení do existujících literárněkritických škatulek, Östergrenův nový román byl již nesčetněkrát definován za pomoci běžných pojmů, a to velmi stručně: Gangsteři mají představovat literární dekonstrukci v prozaické podobě. Jsou metafiktivní literární hříčkou, románem o psaní jiného románu – Östergrenova vlastního kultovního textu Gentlemen (Gentlemani, 1980).

Monika Fagerholmová si na rozdíl od Östergrena při psaní nehraje. Alespoň ne nezávazně. Z toho, jak sama popisuje svůj přístup k tvorbě, vyplývá, že psaní je pro ni otázkou života a smrti. V Holčičce z Ameriky se právě smrt stává dokonce jedním z hlavních témat. Jak napovídá název románu, i tentokrát – tak jako v předposledním románu Diva (1998) – nechává autorka základní otázky lidské existence rezonovat v nedospělém, dívčím vědomí. A že Fagerholmová umí o dívkách a ženách vyprávět netendenčně, syrově, vtipně a neotřele, si už mohla částečně ověřit i česká veřejnost: Filmová verze jejího prvního románu Underbara kvinnor vid vatten (Báječné ženy u vody, 1994; stejnojmenný film natočil r. 1998 Claes Olsson) byla v roce 1998 uvedena na MFF Karlovy Vary, o rok později i na 6. Dnech evropského filmu.

Pomyslné vítězství románu Moniky Fagerholmové nad románem Klase Östergrena lze považovat za vítězství svým způsobem symbolické: za vítězství vyprávění nad nevyprávěním, za důkaz nevyčerpatelnosti vyprávěcích forem.