Sara Stridsberg se mezi posledními dvěma knihami změnila i nezměnila. Zůstala jí mimořádná schopnost vymámit z břitkého, často přidrzlého dialogu realistickou krajinomalbu vyprahlé duše. Zůstal jí zájem o ženu jako živel a iracionalitu člověka nad propastí. Zůstala jí naturalisticky smyslová, ale nikterak prvoplánová záliba v rychlé jízdě, morbiditách, a jak by možná řekli starosvětští, v nechutnostech neboli anatomii, především té ženské.
AK
Anežka Kuzmičová
Augustovu cenu roku 2009 obdržel Steve Sem-Sandberg (1958) za román De fattiga i Łódź (Chudáci v Lodži).
Obdivovali jsme jezero a okolní krajinu. Vzduch byl čistý, voda a kopce a hory se před námi třpytily v temně modrých tónech, jako opatrně nanesené vrstvy lazury./ Píšete často o přírodě a krajině? zajímal se můj český kolega./ Ne, odpověděl jsem zcela podle pravdy. Ve švédské literatuře už je příroda definitivně popsaná. Je tam uložená a je kompletní.
Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby. A někdo mluví bez rozmyslu, jako by bodal mečem, kdežto jazyk moudrých hojí. Stojí též psáno: Seslal slovo své a uzdravil je. Ve Storholmträsku žil jeden Samuel Burvall, umřel před pár lety v sanatoriu, na chrlení krve.
Nepřihází se ve Švédsku příliš často, aby se románový debut balancující na pomezí lyriky a pastiše na náboženskou knihu zákonů dočkal recenze ve všech hlavních, jakož i několika nehlavních, periodicích. Tak se přihodilo Sáře Mannheimerové (1967), umělecké sklářce vyučené mimo jiné na VŠUPu a v Železném Brodě. Je však s podivem, na co švédští recenzenti v její knize hleděli, či spíše co v ní hledali.
Nejsledovanější švédskou literární cenu obdržel za rok 2008 Per Olov Enquist.
Jak je trojsvazková antologie současného skandinávského dramatu, již pod názvem 3x3 Norén Fosse Saalbachová vydal Elg, zvláštní coby nakladatelský počin a knihkupecký artikl, tak je z hlediska čtenářského zážitku skvělá: dynamická, různorodá, dobře přeložená.
Švédský prozaik, šansoniér a světoobčan Carl-Johan Vallgren (1964) debutoval v roce 1987, všeobecnou pozornost na sebe však strhl teprve svým dosud posledním románem Den vidunderliga kärlekens historia (Příběh podivuhodné lásky, 2002; oceněn Augustovou cenou).
Nostos je návrat domů a algos napovídá, že by nás měl takový návrat pálit. Čtenáři doby tekuté modernity podává Norrlandská pálenka nostalgii v tom nejlepším možném skupenství.
Letos Wijkmark ke starému smrtímu traktátu připojil nový románový pandán s básnivým názvem Stundande natten (Už blíží se noc). Román osciluje mezi komorní symbolistní truchlohrou a pastorační rukovětí umírajícího.
Prozaik Carl-Henning Wijkmark (1934) byl ve Švédsku dlouhou dobu upozaďován, zatímco u větších národů – Francouzů, Němců či Italů – se těšil uznání prakticky od samého debutu (1972).
Gabriella Håkansson napsala navýsost pozoruhodné vyprávění, jehož ryze stylistické kvality by vydaly na samostatnou chvalořeč. Jeho originalita pak, hrubě načrtnuto, netkví v pouhém nápadu zhmotnit a umenšit civilizovaný intelekt do podoby šotka rejdícího v lidské hlavě, Mozkoman není dospěláckou variantou Křečka v noční košili, nýbrž v celkově nebývalé symbióze fantazie a filozofie...
Gabriella Håkansson (1968) si ihned po vydání prvního titulu Operation B (Operace B, 1997) vydobyla na švédské kulturní scéně pozici dost neobvyklou: tak řečený kultovní status.
Švédský spisovatel a novinář Steve Sem-Sandberg (1958) vydal v roce 2003 pozoruhodné beletristické bohemicum s názvem Ravensbrück. Hlavní postavou jeho příběhu jsou české kulturní dějiny první poloviny 20. století a úlohu jejich pomyslného svorníku tu má plnit osobnost Mileny Jesenské (1896-1944).
VALERIE: Díky, ale není důvod nechávat myšáky žít. Ničemu to nepřispěje. Klidně můžeme produkovat jenom samičky.
Nad románem Fakulta snů, který se stal ve Švédsku v dobrém slova smyslu literární senzací, se běžné vyjadřovací problémy recenzenta násobí. Fakulta snů totiž vybízí k politickému onálepkování. Mnozí si tak práci usnadňují tím, že o ní hovoří prostě jako o „vynikajícím feministickém románu“, čímž jí z uměleckého (a mimo Švédsko mnohdy i tržního) hlediska neprokazují zrovna vděčnou službu.
Švédové si své národní ikony náležitě hýčkají: Na téma Swedenborg, Linné či Strindberg dosud vznikly stovky až tisíce stran beletrie.
Svou druhou ženu, malou hubenou Malin, drobounkou ženštinu v zelených šatech a s namalovanými pihami na čele, zato Morgan pořád ještě miluje. Hned po rozvodu sedla zhrzená a ubrečená do prvního letadla a odletěla do Nepálu. Předpokládá se, tedy Morgan to předpokládá, že je mrtvá:
Básník, prozaik a publicista Marcus Birro (1972) je osobností poněkud paradoxní a na švédské kulturní scéně naprosto ojedinělou. Na představitele literárního undergroundu má nezvykle četné a hlavně různorodé publikum. Objíždí totiž pustý a kulturního života prostý švédský venkov, aby lidem recitoval svoje básně.
„Nechtěl jsem, aby můj román o Bergmanovi připomínal Bergmanovy filmy,“ prohlásil o své nejnovější próze Alexander Ahndoril (1967). Režisér Ingmar Bergman (1918) rozvířil kolem Ahndorilova „indiskrétního“ Režiséra vlnu ostré kontroverze...
August Strindberg (1849-1912) byl mužem mnoha nadání, ovšem od každého z nich mu Pánbůh nenadělil stejně. Výjimečný dramatik a inspirativní kulturní publicista namaloval jen pár skutečně kvalitních pláten a kdoví, jestli napsal aspoň jednu nadprůměrnou báseň. Jeho prózy vykazují úroveň značně nestálou.
Ve větrné Uppsalské rovině čeká Linnaeus na drožku dopravní společnosti z Böksty. Linnaeus se obléká ve své ložnici. Když už je jednou Linnaeus, tak ať.
Na závěrečný díl Lindgrenovy volné románové trilogie se čekalo s velkým napětím. Romány Hummelhonung (1995, česky 1999 jako Čmeláčí med) a Pölsan (2002, česky 2005 jako Přerušený příběh) však nasadily laťku do závratných výšek...
Po jedenácti letech je tu opět Ecova esejistická juvenilie (1964) v překladu Zdeňka Frýborta. Recenzovat dílo tak známé, jako jsou Skeptikové a těšitelé, přináší některé výhody a mnohá omezení.
Torgny Lindgren, jeden z nejvýše ceněných současných švédských prozaiků, se narodil roku 1938 v severní provincii Västerbotten a zemřel roku 2017 ve Stockholmu. Přestože debutoval již v roce 1965, proslavil se až svým prvním „västerbottenským“ románem Cesty hada na skále (1982, česky 1988).
Recenze nejnovější literárněhistorické příručky věnované skandinávským literaturám.
Styl, jímž píše prozaik, dramatik a dramaturg Magnus Florin (1955), je bez nadsázky zcela nezaměnitelný. Jeho těžiště se nachází přesně v bodě, kde se minimalismus výrazu protíná s liniemi absurdního humoru (pro nějž si už Florin nejednou vysloužil přirovnání k samotnému Beckettovi) a perspektivy „nullpunkt“.
Švédská prozaička Majgull Axelssonová (1947), původním povoláním novinářka, spojuje ve své tvorbě investigativní zájem o problematiku lidských práv se schopností poutavě a obšírně vyprávět.
Nová próza Lotty Lotassové (1964) se stala jako obvykle senzací na švédské literární scéně.
Na náš knižní trh upadly další dva drobky ze švédského literárního stolu. Překladatel Zbyněk Černík tentokrát českému čtenáři zprostředkoval texty Bergmanových televizních povídek Co chvilku křičí na jevišti světa (1994) a Sarabanda (2003). Oba přímo klasické, a přitom každý tak jiný.
