Guillermo Cabrera Infante (1929–2005) je považován za posledního klasika kubánské literatury dvacátého století a kritika ho řadí po bok velikánů, jakými byli José Lezama Lima nebo Severo Sarduy. Cabrera Infante je rovněž označován za vrcholného představitele tzv. „boomu“ latinskoamerické literatury 60. let, především díky světově proslulému románu Tři truchliví tygři (Tres tristes tigres, 1967, č. 2016), na který později navazuje „autoerotografií“ La Habana para un infante difunto (Havana pro zesnulého infanta, 1979).

Autor se narodil ve městě Gibara, v kubánské provincii Oriente, v rodině zakladatelů kubánské komunistické strany. Od roku 1941 žil s rodinou v Havaně, kde později začal studovat medicínu a žurnalistiku. Studium brzy přerušil a začal pracovat jako redaktor časopisu Bohemia, kde publikoval své první povídky. V roce 1949 založil časopis Nueva Generación a v roce 1951 kubánskou kinematéku. Za svou tvorbu byl v roce 1952 krátce vězněn. Po propuštění dál publikoval pod pseudonymem G. Caín a účastnil se ilegálního odboje proti Batistově diktatuře. V letech 1957–1960 byl šéfredaktorem literárního časopisu Carteles. Po vítězství Castrovy revoluce působil jako novinář a diplomat. Založil literární přílohu deníku Revolución, kde umožnil publikovat autorům otevřeným západní avantgardě. Z politických důvodů byl časopis v roce 1961 zrušen. V letech 1962–1965 působil jako kulturní atašé v Belgii. V té době autorovo revoluční nadšení zcela opadlo, začal Castrův režim veřejně kritizovat, což způsobilo, že byl ihned po návratu do vlasti zatčen. Po několika měsících věznění emigroval do Španělska. V roce 1966 odešel do Londýna, kde žil a tvořil až do své smrti. Od roku 1963 mu na Kubě nevyšla ani stránka a později se jeho dílo objevilo na seznamu zakázaných knih.

Cabrera Infante se brzy stal nejznámějším kubánským exilovým autorem. Exil a s ním spojená nostalgie jsou v jeho literární tvorbě silně přítomné. Ve svých nejslavnějších románech evokuje ztracenou atmosféru Havany 40. a 50. let, její noční kluby, rychlá auta, krásné dívky, bohémský život intelektuálů. Výjimečnost a jedinečnost jeho textu nutno hledat především v rovině jazykové. Cabrera Infante píše jazykem sugestivním, bohatým, vynalézavým, snažícím se zachytit pestrou atmosféru města a jeho ulic do nejmenších detailů. Ke komplexnosti díla přispívá originální časoprostorová stavba, metafyzické digrese. Typická je pro Cabreru Infanta rovněž ironie a humor.

Z dalších děl jmenujme například Así en la paz como en la guerra (Jak v míru, tak i ve válce, 1960), Vista del amanecer del trópico (Pohled na svítání v tropech. 1974) nebo Delito por bailar el chachachá (Provinil se tancem čača, 1995).

Cabrera Infante je držitelem mnoha mezinárodních ocenění, z nichž asi nejprestižnější je španělská státní cena Premio Cervantes, kterou autor získal v roce 1997.

V roce 2008 ve Španělsku posmrtně vyšel román La ninfa inconstante, který na pozadí „lolitkovské“ zápletky mladé Havaňanky s intelektuálem rozehrává literární symfonii hrající slovními hříčkami. Právě tato kniha Cabrery Infanta se jako první, v roce 2010, dočkala překladu do českého jazyka – a to díky nakladatelství Paseka a velmi zdařilému převodu Petra Zavadila, pod názvem Přelétavá nymfa. Druhou posmrtně vydanou knihou byla v roce 2010 autobiografie Cabrery Infanta Cuerpos divinos (Božská těla). Čeští čtenáři však mají k dispozici také českou verzi jeho „kultovního“ románu Tres tristes tigres (Tři truchliví tygři), který v r. 2016 vyšel v nakladatelství Fra v překladu Anežky Charvátové.