Francouzští nakladatelé chystají pustit na trh během podzimu sedm set nových titulů.

Fenomén francouzské „rentrée littéraire“, poprázdninové literární žně, nabízí každoročně možnost zamýšlet se nad tím, co právě ta letošní produkce vypovídá o autorech a knihách, případně zda z ní lze vystopovat jakési tendence současné tvorby, zjistit, je-li či není literatura v krizi, nabízí-li něco nového nebo se jen opakuje.

Ve výčtech nejlepších knih podzimu se objevuje i mnoho děl zahraničních autorů, některá vycházejí ve francouzském překladu velmi pohotově, k jiným se francouzský čtenář poprvé dostává po několika, ba mnoha letech od původního vydání. Dobré slovo kritiky si vysloužili například Antonio Tabucchi,  Roberto Bolaño, Enrique Vila-Matas, Julian Ayesta, Pablo de Santis, Hugo Hamilton, Philip Roth, Edmund White, Sarah Hallová, Monica Ali, William Gibson, Paula Fox, Bruce Benderson, William T. Vollmann, Irving Rosenthal, Bernardo Carvalho, Orly Catsel-Bloom, Yehoshua Kenaz, Peter Stamm, Dubravka Ugresicová, Suki Kim. Význačnou roli mají letos sehrát autoři ruští, neboť v listopadu bude ruské literatuře zasvěcena známá akce Les Belles Etrangères: ve třiceti francouzských městech se představí tucet ruských autorů. Po úspěšné sbírce povídek Poslední zprávy z bahniska (Dernieres nouvelles du bourbier) Alexandra Ikonnikova (nar. 1974) publikované ve Francii už v roce 2002, vychází letos jeho román Lizka a její muži (Lizka et ses hommes), dále například knihy Slogany (Slogans) Marii Sudajevy (1954-2003), Nahá soudružka (La camarade nue) Michaila Kononova (nar.1948) a komiks Nikolaje Maslova Sovětská mládež (Une jeunesse soviétique).

Významným rysem letošní dávky nových knih se zdá být posedlost pravdou, aktuálním děním, skutečností. Už loni se prosadila díla popisující například americké události 11. září (Beigbeder, Lang) nebo válku v Iráku (Nabe), a to z různých pohledů, s rozličným poměrem reality a fikce. Právě zpovědi o dění ve světě, ve společnosti nebo přímo v duších a hlavách spisovatelů tento rok opět bodují. Někdo mluví o tom, že na literaturu má nepopiratelně vliv móda televizních reality show a investigativní žurnalistiky, zaměřující se jak na prkotiny vztahů z mondénních kruhů, tak třeba – ve formě nepřetržitého zpravodajství – na místa válečných konflitků.

Samozřejmě se při hodnocení nabídky knižního trhu i letos ozývají mnohé hlasy o tom, jaké procento z vydávaných titulů vzniklo jen proto, aby se jejich autoři udrželi v centru pozornosti, aby se připomněli, přestože vlastně nemají až tak moc co říci. Klub literárních celebrit je pro některé autory společenskou metou. Situace, kdy si někteří ze slavných navzájem recenzují knihy a upozorňují na kvality těch, kteří „mezi ně“ patří, přidělují si pěkně po pořádku literární ceny a všemožně si zkrátka přihřívají vlastní polívčičku, je obecně známá, každý rok ji někdo v médiích odvážně odsoudí, nicméně vše zůstává při starém. Stále častějším jevem je dnes i to, že v knihách určitých spisovatelů (Noguez, Joncour, Angotová) vystupují jiní určití spisovatelé, případně osobnosti světa show-businessu – ať už tu dostanou významný part, nebo se jen nečekaně mihnou, ať už jsou zmíněni se skutečnými jmény, nebo pod rouškou románu přejmenováni, nicméně všichni vědí, o kom je řeč. Zasvěcení znalci detailů této scény se pak baví tím, že na různé „citace“ reality upozorňují. Tak například většina kritických ohlasů na podzimní nové knihy zmiňuje román Christine Angotové Vyšinutí (Les Désaxés) právě proto, že popisuje soukromý život skutečného páru, nejmenovaného, ale známého a lehce dešifrovatelného. Recenzenti jen naznačí, že dobře vědí, o kom kniha mluví, hned potom ale následuje dovětek, že Angotová už nepíše tak dobře jako dřív a že není příliš jasné, proč tato kniha vyšla.

Toto pomrkávání textů do světa známých lidí nazývají redaktoři revue Les Inrocks v přehledu nové knižní produkce „peoplisation“ a poukazují, že v častých případech nejde ani tak o potřebu upozornit na známé tváře jako zdůraznit, že se mezi ně počítám, že mezi ně patřím. S jistým odstupem pak lze brát tvrzení, že právě v reakci na zbožštěnou elitu z oblasti Saint-Germain-des-Prés se jiní spisovatelé tvrdošíjně drží v provinčních regionech, kde žijí a o nichž píší (Christophe Dufossé, Jean-Paul Dubois, Jean-Hubert Gailliot). Tuto úvahu Les Inrocks rozvádějí ještě dál a zmiňují v té souvisloti díla zakotvená co nejdál od Francie vůbec: Philippe Forest píše o Japonsku, Bernard Comment o Švýcarsku, Antoine Volodine v posledním románu odvádí čtenáře k hroutící se berlínské zdi…

I v té zcela současné literatuře je znát hledání, někdy tápání po novém přístupu, novém způsobu zpracování, po něčem originálním. Mezi nejodvážnějšími tituly v tomto směru jsou zmiňovány knihy Jean-Charlese Masséry, Philippa Vasseta, Françoise Bona, Martina Wincklera a také díla některých zahraničních autorů vycházející ve francouzkém překladu. Některé bestsellery minulých let jsou samo sebou s menším či větším úspěchem dále klonovány. Lze tak vysledovat více či méně skrývané pokusy o navázání na šlépěje Jeana-Jacquese Schuhla, Georgese Pereca (Olivier Rolin, Martin Winckler), avšak zejména Michela Houellebecqa (Xabi Molia, Eric Reinhardt, Yann Moix, Benoît Duteurtre, Fabrice Pliskin, Simon Liberati, Florian Zeller, Martin Millet).

Do tipů, jež určitě stojí za čtenářskou pozornost, recenzenti svorně řadí knihy několika autorů známých (François Bon), ale i prvotiny, třeba debutový román Helène Frappatové. Unisono je například uváděna kniha Françoise Bona s lakonickým názvem Daewoo (Daewoo, Fayard), u jiných tipů se názory různí.

Společným rysem čtyř nejvýraznějších titulů tohoto podzimu podle výběru revue Les Inrockuptibles je silný podíl autobiografie. Čtyři zmíněné knihy každá po svém hledají přístup k autobiografii na postmoderní způsob, a všechny jsou prý velmi zajímavé. Za pozornost tedy určitě stojí román S výhradou (Sous réserve, Allia), prvotina Helène Frappatové, dílo amerického spisovatele Ricka Moodyho Hledání černého závoje (A la recherche du voile noire, L´Olivier) či Španěla Enrique Vila-Matase Paříž nikdy nekončí (Paris ne finit jamais, Bourgois) a kniha autora pocházejícího z Argentiny, avšak od dětství žijícího ve Francii Santiaga H. Amigoreny První láska (Le Premier Amour, P.O.L.).

Naproti tomu třeba literární revue Lire nabízí jiný výběr letošních literárních laskomin. Čtenáři by si prý neměli nechat ujít novou knihu Jeana-Paula Duboise, Francouzský život (Une vie française, L´Olivier), Erica Fottorina, Korsakov (Korsakov, Gallimard) nebo tisícistránkový opus Daniela Rondeau V běhu času (Dans la marche du temps, Grasset). Ovšem někdy není na škodu oprášit i staré, ale osvědčené knihy. Velký návrat tak má letos slavit Maurice Leblanc s řadou vděčných detektivních románů o Arsènu Lupinovi.