Napsat knihu o "Stonech" byl spisovatelův dávný sen. Kapela byla idolem jeho dospívání, později muzika v jeho životě ustoupila do pozadí. Bon studoval, pracoval jako dělník, inženýr. Ještě mu nebylo třicet let, když začal publikovat své texty v nakladatelství Minuit. V roce 1983 náhodou v antikvariátu narazil na anglickou knihu o skupině Rolling Stones, náhle se mu vrátila vášeň pro rockovou hudbu, vzpomínky na dobu, kdy v provinčním městečku, odkud pochází, všichni kluci poslouchali a sbírali desky kapel, které v šedesátých a sedmdesátých letech letěly. Vysněný text psal během posledních deseti let, kdy staré sbírky nahrávek i dokumentů doplnil o spoustu nových fakt i relikvií. Práci na románu přerušil, když mu zemřel otec a Bon cítil velké nutkání vzdát mu hold, popsat historii rodinné opravny automobilů, tak vzniklo dílo nazvané Mechanika, pozoruhodný a úspěšný titul vydaný v loňském roce.

Kniha Rolling Stones, jeden životopis není vyčerpávající biografie ani kritické shrnutí umělecké dráhy jedné kapely, nelze ji ani charakterizovat jako fanouškovy zápisky. Jde skutečně o román v pravém slova smyslu - vypráví o zasvěcení kluka z vesnice do světa populární hudby, ale i do světa, kde si vlasáči dovolují víc, než bylo doposud zvykem, kde hranice svobody leží trochu jinde, než by se maloměsto odvážilo tušit. Podrobně zdokumentované pozadí samozřejmě sestává z jakýchsi dějin jednoho proudu pop music, z životopisu skupiny - onen zapálený příznivec Stonů, a zejména kytaristy Keithe Richardse, se snaží najít co lze ještě pravdivého na legendě o Rolling Stones. Prostředí rockových hvězd se přitom prolíná i s moderním uměním a filmem.

F. Bon přiznává, že velkou inspirací při hledání adekvátního tónu, stylu pro zpodobení světa rockové hudby, mu byla tvorba Clauda Simona (držitele Nobelovy cenu za literaturu z roku 1985). Právě Simonovy texty, jak tvrdí Bon, mají ten správný objem, hutný rytmus, zachycují dojem neustále plynoucího času, obsahují zvraty, návraty - a to jsou i prvky rocku. Bon také užívá těžkopádné, pastózní, dlouho doznívající věty. Kritika dílo po literární stránce přirovnává k Dumasovým Třem mušketýrům, ale dokonce i k dílu M. Prousta. Za románový považuje už námět - příběh nasycený prostopášností, ziskem, různými druhy obsese, ale v němž figurují i mrtví (Brian Jones). Významné místo má i fikce, román například otvírá scéna, kdy Keith Richards vystoupí ze svého bentleye před opravnou aut jeho otce (viz román Mechanika, který Bon vydal loni) a oslovuje čtrnáctiletého kluka.

Přes polovinu knihy zabírají bouřlivá léta 1962 až 1965, slavné období kapely, charakterizované hitem Satisfaction. Rolling Stones tehdy dokázali ve svých písních fenomenálně reflektovat hysterii publika v transu a živit svůj image nenávistí vůči establishmentu. Smutné období začíná událostí roku 1969, kdy Briana Jonese najdou utopeného v jeho vlastním bazénu, o půl roku později na koncertu v Altamont, z něhož Mick Jagger zamýšlel udělat kalifornskou obdobu Woodstocku, Le Hells Angels před kamerami zavraždí diváka. Kniha zmiňuje i heroinový pád Keithe Richardse…
Téma Rolling Stones rezonuje už například v Bonově knize Limite (Hranice, Minuit, 1985), kde spisovatel citoval útržky přeložených textů této kapely. O Stonech psal v poslední době i Jean-Jacques Schuhl v knize Rose poussiere, ale jinak, velmi stručně, v narážkách na detaily drobných epizod.
Kniha sice nese v názvu slovo životopis, rozhodně to ale není spis hagiografický, rovněž nedodržuje chronologii. Klukovské sny jsou tou pro F. Bona hlavní optikou pro vstup do míst, o nichž bylo již mnohé napsáno, avšak ze zcela jiného pohledu.

Pozn.: Zavzpomínat na staré dobré časy si můžete také nad fotografiemi z knihy Gereda Mankowitze The Rolling Stones 65-67: Vision On (www.vobooks.com).