Během letošního podzimu vyjde ve Francii skoro sedm set románů, což je dvakrát více než v tomtéž období před deseti lety. Knihkupci se přívalu knih začínají děsit – kam všechny ty nové tituly dát? Co a komu doporučit ke čtení? Vedle původní literatury budou mít, zdá se, letos kvalitní zastoupení i autoři zahraniční, mezi bestsellery se dle očekávání mají zařadit knihy autorů jako Ian McEwan, Don DeLillo, Jeffrey Eugenides, Peter Ackroyd, Antonio Lobo Antunes (tedy ani v Čechách nezůstáváme ve výběru překladových hitů pozadu). Francouzská domácí knižní produkce pak nabízí spisovatele, z nichž mnozí patří k těm hojně prodávaným, mnozí se vyznačují i tím, že s novými díly přicházejí téměř každoročně. A tak není překvapením vidět v seznamech ohlašovaných novinek jména jako Eric Holder, Régis Jauffret, Jacques-Pierre Amette, Frédéric Beigbeder, Amélie Nothombová, Marie Darrieussecqová, Patrick Modiano, Lydie Salvayreová. Stěží však je možné nadít se, že by některý z citovaných přišel s něčím novým, překvapivým, šokujícím. Přestože mnohé z vycházejících knih kritika chválí, zatím není jasné, které dílo získá některé z mnohých literárních ocenění. Velkou neznámou zůstává zejména proslulý „Goncourt“, cena, jež letos slaví již sté výročí. Přestože zažila četné skandály, přestože se v literárních kruzích neustále mluví o tom, že zdaleka nebývají odměněny ty nejlepší texty, zvědavost přetrvává, noviny mají o čem psát.

Ve francouzských i belgických novinách se poslední týden, dva ostatně hodně píše hlavně o knihách, které mají zaujmout zejména námětem. Tak třeba Jean Hatzfeld vypráví o masakru ve Rwandě. Poté, co před třemi lety vydal knihu, v níž dal slovo těm, kdo události ve Rwandě přežili, z potřeby dobrat se objektivity tentokrát vyzpovídal ty, kdo v téže vesnici tehdy vraždili – navštěvoval je přímo ve vězení.

Laurence Cossé slibuje přinést něco nového k tématu nešťastné automobilové nehody, po níž zemřela Lady Di (31. měsíce srpna).

J.-P. Amette napsal román o Bertoldu Brechtovi, a to o období let 1948-52 (Brechtova milenka).

Populární mladý autor libující si od svého debutu v šokování čtenářstva, Frédéric Beigbeder, zase píše o 11. září 2001 (a knize rovnou dává anglický název, Windows on the world). Stejný syžet zpracoval též Luc Lang (11. září má láska). Zatímco Beigbeder ale píše holou fikci o tom, co se mohlo přihodit onoho dne v restauraci přímo v jedné z věží, Lang vychází z reálných událostí, popisuje vlastní prožitky z daného dne, cituje skutečná jména obětí, určitým způsobem vztahuje svůj text k obětem z Nagasaki a Hirošimy, napojuje jej na román Durasové, jehož názvem se inspiroval.

Ale letošní francouzská literární žeň nabízí i čistou fikci. Třeba knihu Erica Holdera, již kritika velice chválí. Nese sice název L´Histoire de Chirac, avšak není o francouzském prezidentovi: román popisující život na francouzském venkově a zaměřující se na obyčejné existence má i trochu detektivní zápletku, lákavé slovíčko se v názvu ocitlo pouze proto, že kniha se odehrává ve vesnici jménem Chirac.

K vychvalovaným dílům se řadí i kniha Régise Jauffreta s názvem Vesmír, vesmír. Není to klasický román, protože neobsahuje žádný příběh. Celý je o jedné ženě a celý se, kromě pasáží věnovaných situaci kolem pečení kýty, jež jediná text situuje do přítomnosti, odehrává v podmiňovacím způsobu: popisuje totiž iks úvah, iks životních variant ženy, která připravuje zmíněnou pečeni a uvažuje o tom, co by bylo, kdyby – se jmenovala jinak, její manžel nebyl jejím manželem, se třeba ani sama neznala atd. Ačkoli zvolený postup spisovatele je velice originální, některé kritiky přece jen zmiňují, že čeho je moc, toho je příliš, Jauffretův text prý trochu připomíná nezastavitelný kolovrátek.

Christian Oster, jehož nedávno vydaný román Uklízečka teď běží ve filmové verzi v kinech, přichází s dalším, nazvaným Schůzky, a je nabíledni, že i tentokrát půjde o úsměvný příběh trochu nešikovného, trochu nesmělého muže snažícího se ze všech sil navázat kontakt s jistou ženou a narážejícího na zcela běžné, avšak jen stěží překonatelné překážky. Oster má zkrátka své celoživotní téma a svůj styl a jistě i své natěšené čtenáře.

Mediální hvězda Amélie Nothombová, která každoročně nabízí nový román a pravidelně dosahuje v žebříčcích prodejnosti nedostižných příček o hodně výš než kdokoli jiný, letos vydává knihu o dvou šestnáctiletých dívkách, takové bílé a černé vráně, přičemž ta bílá (Blanche) musí projít proměnou, aby všem odhalila odvrácenou – zlou tvář té černé (Christa), která se světu prezentuje jako bělejší než bílá, proto i název, Antéchrista.

Citované tituly:
Jacques-Pierre Amette, La maitresse de Brecht, Albin Michel, 236 s.
Frédéric Beigbeder, Windows on the world, Grasset, 377 s.
Laurence Cossé, Le 31 du mois d´aout, Gallimard, 221 s.
Jean Hatzfeld, Une saison de machettes, Seuil, Fiction & Cie, 320 s.
Eric Holder, L´Histoire de Chirac, Flammarion, 177 s.
Régis Jauffret, Univers, univers, Verticales, 612 s.
Luc Lang, 11 septembre mon amour, Stock, 251 s.
Amélie Nothomb, Antéchrista, Albin Michel, 160 s.
Christian Oster, Les rendez-vous, Minuit