Když nedávno zavítala na pozvání Britské rady do Prahy Muriel Sparková, mluvila o tom, že klíčem ke všem jejím knihám je určité tajemství – a že právě v tom tajemství se také jistým způsobem odráží její náboženská víra. Knihy Muriel Sparkové nejdou vysvětlit, protože vysvětlit nejde ani svět kolem nás.
A vysvětlit nejde ani literatura. Akt tvoření, ve své podstatě natolik záhadný a částečně kopírující stvoření prvotní, je něco, co nejde analyzovat do sebemenších detailů a už vůbec ne naučit. Stvoření se jaksi přihází. Člověk žije, pak ho něco napadne a pak něco vytvoří. Břímě spisovatele (a každého tvůrčího umělce) spočívá v tom, že na rozdíl od nás ostatních jeho něco „napadat“ musí. A musí to být dobré. Když jej nic nenapadá, anebo ty nápady nejsou umělecky dost dobré, prostě přestává být.

Kurzy tvůrčího psaní jsou tak jedním z největších paradoxů moderní literatury: současní autoři v nich vyučují, aby se osvobodili od dusivého břemene toho, že je něco musí napadnout (když nápad nepřijde rok dva, nic se neděje, protože přesto přežijí díky honorářům za „učení“), ovšem sami vědí, že přijímají účast v něčem, čehož náplň sestává z banalit (knížka musí mít začátek, prostředek a konec – tzn. nejdřív se spolu musí seznámit, pak teprve vyspat a teprve potom ji zavraždí) a nemožného (no, musí vás napadnout nějaký dobrý příběh s pořádnou zápletkou). Sami se přitom vystavují frustracím, které jim samotným brání v tom nechat se něčím inspirovat, anebo to na tyto frustrace jednoduše shazují.

Takové je základní východisko nového románu Muriel Sparkové s dvojznačným názvem The Finishing School – je to škola, kde by se měli talentovaní budoucí autoři naučit poslední finesy svého řemesla, ale zároveň zde mnozí jako literáti skončí. Školu si založil dříve celkem úspěšný a dnes především podnikavý Rowland Mahler se svou ženou Ninou. Vybrali příhodně „inspirativní“ místo, zajistili dobrou reklamu a vše tedy naznačuje, že je jejich ne-literární nápad do konce života zabezpečí a Rowland bude moci v klidu dokončit svůj román. Jenže nestane se tak. Enfant terrible školy, nadaný, ale i pěkně sebevědomý Chris sem přišel ne aby se vzdělával, ale aby zde napsal své mistrovské dílo. Spisovatel, jemuž síly kvapem ubývají, a nadějný mladík, který je přesvědčen, že je na vrcholu – mezi těmito dvěma póly Sparková upletla rafinovanou síť ze žárlivosti a závisti, do které se postupně zachycují i ostatní postavy knihy. Právě proto, že Rowland a Chris jsou naprosté protipóly, nemohou jeden být bez druhého. Literární závist je tak spoutala k sobě, že jeden bez druhého nic nenapíše. Ale více detailů již skutečně prozradit nelze.