Když si Mihail Sebastian ve svých 28 letech začal psát deník, byl už známým spisovatelem, dramatikem, literárním kritikem a překladatelem, který se pohyboval v okruhu významných rumunských autorů, mezi které patřili Mircea Eliade, Eugene Ionescu, Camil Petrescu, Liviu Rebreanu, Mihail Sadoveanu, E. M. Cioran či Constantin Noica. Deset let (1935–1944) v něm zaznamenával svůj osobní život, záliby a tvůrčí záměry spolu s událostmi, které radikálně změnily jeho postavení – nástup nacismu, antisemitské pogromy, diskriminaci a vraždění Židů v Rumunsku i kolaboraci většiny jeho přátel s novým režimem. Deník zachycuje ojedinělým způsobem proměnu úspěšného literáta v páriu, který si s rezignovaným údivem, ale zároveň s ostrým viděním skutečnosti uvědomuje, jak je jeho víra v přátelství a intelektuální a kulturní hodnoty osamělá v konfrontaci s faktem, že se narodil v první polovině 20. století v Evropě jako Žid. Sám tuto skutečnost, s mírností a jistou melancholií, která je mu vlastní, charakterizuje v jednom z deníkových záznamů takto: „Kdesi na nějakém ostrově, kde svítí slunce a je i stín, kde vládne naprostý mír a bezpečí, kde bych byl zcela šťasten, by mi koneckonců bylo jedno, zdali jsem Žid, nebo ne. Ale tady a teď nemohu být ničím jiným. A nejspíš ani nechci.“

Mihail Sebastian přežil konec antisemitského teroru v Rumunsku i pád hitlerovského Německa. Zemřel však krátce nato – při nehodě 29. května 1945 pod koly ruského vojenského automobilu.

Text Deníku Sebastianova rodina po válce dlouho ukrývala v obavě, že by mohl být za stalinského režimu zkonfiskován, roku 1961 jej dal Sebastianův bratr poslat diplomatickou poštou do Izraele. V Rumunsku vyšel Deník teprve roku 1996, dva roky poté byl publikován francouzsky a v roce 2000 v anglickém překladu. Česky vychází poprvé.