Sborník o obrazu žen v ruské literatuře vznikl ze spolupráce Ústavu slavistických a východoevropských studií FF UK a genderového centra FF UK. Z grantu přiděleného Fordovou nadací, bylo možno do příruční knihovny rusistiky nakoupit poměrně velké množství ruských knih, zaměřených na genderovou problematiku a studenti se jimi začali zabývat – hlavně v semináři Ženský rukopis ruské literatury. Navázána byl i spolupráce s genderovými institucemi v Rusku (Moskovskij centr genděrnych issledovanij aj.). Výsledkem dvouletého projektu je sborník studentů i přednášejících z Ústavu slavistických a východoevropských studií, v němž každý přispěvovatel shrnuje své pole zkoumání.
Ve sborníku nemohou chybět jména dvou titánů ruské literatury – Mariny Cvetajevové a Anny Achmatovové. Kamila Chlupáčová jim každé věnuje samostatnou stať, v níž hloubkově analyzuje jejich svébytný "rukopis": U Cvetajevové rukopis bezměrnosti, Achmatovovo pojímá jako strážkyni harmonie.

Marta Nováková a Linda Wolfová se věnují hrdince Dostojevského povídky Krotká, jejíž nejednoznačnost a "krutá krotkost" byly citlivě přeneseny i do filmového zpracování novely Stanislavem Barabášem v roce 1967. Téma zachycené Dostojevským – pokus o "tvarování" ženské hrdinky jejím mužem – se stalo ústředním problémem Leonťjevovy povídky Zpověď manžela, již rozebírá Hanuš Nykl. V ní toto splývání ženských a mužských principů vede k nalezení uspokojení v lásce otcovské na úrovni manželství.

Symbolistní scénu přelomu devatenáctého a dvacátého století popisuje ve své shrnující stati Miluše Zadražilová, klade přitom důraz na ženské hlasy v modernistické bohémě – od dominantní ženské postavy z řad prvních symbolistů Zinajdy Gippiusové k lesbickému proudu ruské poezie, zastoupené nejvýrazněji Sofií Parnokovou (a později Annou Barkovovou).

Poslední část sborníku je věnována textům poslední třetiny dvacátého století. Analyzovány jsou tvůrčí metody a postupy Niny Sadurové (zpracovala Tereza Krčálová), Valerie Narbikovové (zpracovala Libuše Bělunková), Jeleny Tarasovové (spolupráce Aleny Kudílkové a Miluše Zadražilové), Alexandry Marininy (zpracovala Natalie Volkova). Specifika ženského narativu v "lágrové próze" – vzpomínkových knihách O. Adamovové-Sliozbergové, N. Gagen-Tornové a J. Ginzburgové – rozebírá Radka Bzonková. Nad sepjetím těla a slova v tetralogii F. Abramova Bratři a sestry se zamýšlí Ivana Branská.

Přílohu ke sborníku tvoří shrnující práce Tomáše Liptáka Žena na ruském a sovětském politickém plakátu 1914-1942 a obrazová příloha.
Sborník je prozatím prvním pokusem české slavistiky o pečlivé prozkoumání ženské ruské literatury jako komplexního fenoménu. 

Žena v moderní ruské literatuře. Ed. Kamila Chlupáčová , Miluše Zadražilová, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Praha. 2003