Červnovou literární událostí byl román i u nás známého Arnona Grunberga (1971) a průvodní kampaň. Autor přiletěl ze svého newyorského bydliště a na pár týdnů zaplnil nizozemská média: jeho poněkud hurvínkovská tvář se objevila na titulních stránkách ilustrovaných časopisů, vystoupil – ať už sám, nebo se svou o čtyřicet let starší americkou snoubenkou – v nejrůznějších televizních pořadech.

De asielzoeker („Žadatel o azyl“, nebo snad raději doslovně „Hledač azylu“) je Grunbergův čtvrtý román. Příběh vleklého milostného vztahu, opírajícího se o vzájemnou dohodu, že partneři nebudou chovat příliš mnoho iluzí o sobě ani o světě, zachází opět o krok dál v grunbergovské linii neklidných, chmurných vizí. Ústřední dvojici tvoří překladatel návodů k použití Christian Beck a jeho družka, zvaná v knize prostě „pták“, která zvolna umírá na rakovinu. Její vášní je účinné milosrdenství, a tak na sklonku života uzavře sňatek s alžírským žadatelem o azyl Rafem. Jiným jejím snem je vyrábět kozí sýr. A právě tento prvek využil Grunberg pro svou kampaň.

V Arnhemu se nalodil s kozičkou Carmen na motorový člun, kterým se týden plavil do Amsterodamu. Cestou besedoval se čtenáři a rozdával autogramy. Tisk jeho plavbu sledoval, a tak jsme se například dočetli, že člun v určitém místě uvízl u zablokované propusti a Grunberg i s kozičkou musel přesednout do taxíku, aby dorazil včas na další literární večer.

V mediálním halasu téměř zanikly drobné výhrady literární kritiky. Recenzenti oceňovali břitké dialogy, absurdní zvraty a barvité epizody, ale měli výhrady k rozvleklosti celku. Načasování kampaně ovšem bylo dokonalé – Grunberg dorazil do Amsterodamu přesně den předtím, než se rozpoutalo následující mediální šílenství: zahájení prodeje pátého dílu Harryho Pottera v angličtině. Vzhledem k tomu, že Holanďané čtou anglicky bez problémů, překonal Potter během pár dnů všechny prodejní rekordy a zatlačil Grunberga i s kozičkou zcela do pozadí.