Básník a překladatel Péter Kántor se narodil 5. listopadu 1949 v Budapešti. V roce 1973 absolvoval obor angličtina–ruština na Filozofické fakultě Univerzity Lóránda Eötvöse v Budapešti, o pět let později získal na téže univerzitě také diplom na oboru maďarština. Vedle vlastní literární tvorby a překládání z angličtiny a ruštiny (např. A. M. Remizov, B. A. Pilňak) se celý život věnuje také práci redaktorské: v letech 1984–1986 působil v časopise Kortárs (Současník), v letech 1997–2000 pak vedl rubriku poezie v nejrozšířenějším maďarském literárně společenském týdeníku Élet és Irodalom (Život a literatura).

Svou první básnickou sbírku nazvanou Kavics (Oblázek) vydal Péter Kántor v roce 1976, do dnešních dnů mu vyšlo celkem dvanáct svazků básní, např.: Grádicsok (1985, Schody), Mentafű (1994 Mátová tráva), Lóstaféta (2002, Koňská štafeta), Trója-variációk (2008, Trojské variace) a další. Jeho lyrické básně čerpají ze současnosti i nedávné minulosti, jejich námětem bývá vztah k životu a jeho hodnotám, k lásce i Bohu. Kántor je taktéž autorem několika sbírek básní pro děti, například Kétszáz lépcső föl és le (2005, Dvě stě schodů nahoru a dolů). K jeho nejvýznamnějším překladatelským počinům patří antologie současných britských básníků z roku 1993 nazvaná Új kabát, utolsó esély (Nový kabát, poslední naděje).

Péter Kántor je nositelem mnoha literárních ocenění, například ceny Tibora Déryho (1991), ceny Milána Füsta (1992) či ceny Attily Józsefa (1994).

Českému čtenářskému publiku se Péter Kántor představí na letošním festivalu Den poezie, spolu s básnířkou a prozaičkou Erdős Virág a prozaičkou Ildikó Lovas se zúčastní rumunsko-maďarsko-českého autorského čtení, které se bude konat 12. listopadu od 19 hodin v Rumunském středisku v Praze.