Námětem hry Milána Füsta (1888-1967) z roku 1914 byla krátká zpráva v denním tisku s názvem „Dvě dívky, jeden mládenec“ o odsouzeníhodném a společensky nepřijatelném soužití dvou žen s jedním mužem, které končí sebevraždou jedné z dívek.

Drama o čtyřech dějstvích se odehrává v přítomnosti, v blíže neurčeném maďarském městě. V prvním dějství je načrtnuta situace a vztahy mezi postavami. Dělnice z tiskárny Róza čeká druhé dítě se svým druhem Vilmosem Húberem, vedoucím tiskárny. Objevuje se Húberova matka, která od syna očekává materiální pomoc. Rózin vztah k Húberovi se jeví jako fatální závislost, ze které se Róza nedokáže vymanit ani poté, co ji partner začne podvádět s jinými ženami a ani finančně nepřispívá na chod domácnosti. V zoufalé snaze udržet si muže se Róza rozhodne přimět svoji mladičkou přítelkyni Vilmu, jinou dělnici z tiskárny, o niž Húber také projevuje zájem, k tomu, aby se přistěhovala do jejich domácnosti. Nevěra a neschopnost navázat trvalý, hlubší vztah mají u Húbera hlubší kořeny. „Zrada“ páchaná Húberovou matkou na vlastních dětech, absence lásky a pocitu bezpečí se ve svých důsledcích projevuje také u syna: ani on není schopen dát lásku, zajistit rodinu, být věrný. Poté, co syn matku před ostatními zostudí, když prokáže, že svou domnělou hluchotu pouze předstírá, páchá matka sebevraždu. Hra pomalu eskaluje a blíží se k ještě tragičtějšímu konci. Húber se od obou žen opět odpoutává a Róza, která mezitím přišla i o svého synka, nabádá Vilmu k tomu, aby milence zabila. Zoufalá mladá žena, která je s Húberem také těhotná, se náhodným setkáním konfrontuje se svou dřívější nevinnou a čistou existencí, upadá v zoufalství a nakonec obrací zbraň sama proti sobě.

Klíčovým motivem hry jsou zrada a nevěra a z nich plynoucí zklamání a deziluze. Navenek pouze sobecké jednání jednotlivých postav, které má kořeny v jejich citové deprivaci, hlubokém zklamání či frustraci, vede ve všech případech k neštěstí a životnímu ztroskotání. Výsledkem je pouze všeobecná bezvýchodnost pramenící ze vzdoru, nenávisti, ukřivděnosti, žárlivosti či bezohlednosti postav. Ačkoli se autor nechává inspirovat především naturalismem, jednání postav se nerozvíjí ani tak v rovině faktické, jako spíše jazykové, neboli akce je často zastoupena úvahami či dialogy, které pohánějí děj.

Hra měla být krátce po svém vzniku uvedena v Berlíně, ovšem z důvodu vypuknutí první světové války z chystané premiéry nakonec sešlo [1]. Ani jedno ze tří velkých Füstových dramat se pro svou syrovost a tragičnost zobrazovaných osudů, vzbuzujících úzkost, ve své době nesetkalo na domácím poli s výraznějším ohlasem. Hry byly považovány za příliš skličující a většího úspěchu se dočkaly v podstatě až v 60. letech, kdy byl autor v souvislosti s francouzským vydáním svého největšího prozaického díla Miloval jsem svou ženu (A feleségem története) také nominován na Nobelovu cenu za literaturu (1964).

[1] Hra vyšla poprvé v r. 1915 v časopise Nyugat, 1-4.