No… Jak bych vám to jenom řekla… Povím vám to hezky romsky. Chci vám vyprávět příběh kamarádky Idy. Ida už je babička, má tři dospělé děti, které mají vlastní rodiny. Za muže měla fešáka a žili si dobře, jenže byla pitomá, hrála na automatech a tím všechno zkazila.

Tahle moje přítelkyně měla sestru Maňu a měly spolu moc hezký vztah, strašně k sobě lnuly a vzájemně o sebe pečovaly. A obě chodily hrát automaty. Někdy ani jejich manželé nevěděli, že společně vysedávají v herně. Jednou zase takhle hrály, venku bylo strašné vedro, v herně příjemně foukaly větráky, bylo jim fajn. Jenže Maňa všechno prohrála, přišla o peníze, které potřebovala na nájem. Ida neprohrála ani nevyhrála. Svoje peníze měla pořád u sebe. Maňa šla domů, nikomu nic neřekla, byla jako hrob, ale srdce jí svírala tíseň, protože neměla z čeho zaplatit nájem. Můj muž mě zabije, strachovala se a celou noc nespala. Bylo jí špatně od srdce. Druhý den zavolala sestře Idě.

„Ido, není mi dobře, zavolám si pohotovost, bolí mě na srdci.“ Jak řekla, tak udělala. Hned ji odvezli do nemocnice. Ida za ní večer přišla, zůstala stát u jejího lůžka a povídá jí: „Neboj se, nic ti není, zejtra tě pustěj domů.“ Maňa jí na to odpověděla: „Nevěř tomu, Ido, já tady umřu, domů už se nevrátím. Ale to ti povídám, svatosvatě mi slib, že už nepůjdeš hrát do herny! Už tam nechoď, protože když půjdeš, zkazíš si život, zůstaneš sama, nic ti nepůjde, nikdo tě nebude mít rád, muž ti odejde za jinou, děti s tebou nepromluvěj a budeš se u lidí doprošovat jako žebrák…“ Ida jí svatosvatě slíbila, že už do herny nevstoupí.

Jak Maňa předpověděla, tak se i stalo. Umřela, nedožila se rána. Ida šílela zármutkem, plakala, vlasy si trhala, že sestře nevěřila, že je tak nemocná.

Bylo po pohřbu, Idě bylo smutno, a tak si řekla, zajdu si do herny, udělá se mi líp. Zašla do herny, poseděla si, zahrála si, a když byla půlnoc, šla domů a uložila se ke spánku.

Ve snu k ní přišla sestra Maňa a řekla jí: „Ty jsi mi slíbila na svoji čest, že nepůjdeš do herny, a zase jsi tam šla. Já jsem ti řekla, co tě čeká, uvidíš, jak budeš trpět! Proč jsi tam zase chodila? Co tam hledáš?!“ Začala sestru ve snu surově mlátit do hlavy a do zad, kopala do ní a tahala ji za vlasy.

Ida nemohla křičet, plakat ani chodit, nemohla ani otevřít oči, nemohla nic, tvrdě spala. Její muž přišel z práce a viděl, že sebou hází na posteli, tak ji probral: „Co je? Co děláš? Vzbuď se, ty hlupaňo!“

Ida otevřela oči a zhrozila se, protože si uvědomila, že spatřila svou sestru ve snu. Všechno, co jí sestra řekla, si pamatovala, a všude, kde ji ve snu tloukla, ji bolelo. Od té doby už uplynulo skoro čtrnáct let, děti jí vyrostly, odešly od ní, nechtěly s ní žít v jednom domě a žádné s ní nemluví, její muž si našel jinou, zůstala sama, nikdo ji nemá rád, nemá kde bydlet, chodí po světě jako žebrák.

Když mi to Ida vyprávěla, plakala a říkala: „Napiš o mně, ať všichni věděj, že nemaj hrát automaty! Automaty Romům ničej život. Nevím, jestli mě sestra proklela, ale vím, že jsem nemusela o všechno přijít, kdybych šla domů ke svýmu muži a svejm dětem. Romové, dávejte na sebe pozor, nechoďte do heren, prohrajete svůj život! Nikdo vás nezachrání!“

Dana Hrušková: Čori Ida. In: Karolína Ryvolová (ed.): O mulo! Povídky o duchách zemřelých: Sbírka romských autorů.

No… Sar bi tumenge phenavas… Phenava tumenge šukares romanes. Kamav tumenge akana te phenel, so mange delas duma miri kamaratka e Ida. E Ida imar baba hiňi, hin la trin čhave imar bare, imar hin len peskro dživipen. Has la šukar rom u šukar dživipen, kajča has diliňi, bavinlas automati, o dživipen peske kaleha mosarďas.

Kala mira kamaratka has pheň e Maňa u igen šukar pes la pheňaha ľikerenas, rado pes dikhenas, jekh pal aver pes starinenas. The phirenas so duj o automati te bavinel. Dzekana aňi lengre roma na džanenas, hoj so duj džene bešen andre herňa. Jekhvar kavka bavinenas o automati, avri baro keraďipen, andre herňa o větraka džanas, has lenge lačhes. Kajča e Maňa savore love prekhelďas, the o love so lake kampelas te poťinel o kher. E Ida na prekhelďas, aľe aňi na khelďa avri. Peskre love has late furt. E Maňa geľas khere, ňikaske ňič na phenďas, o muj ľikerelas, aľe andro jilo lake but phares has, bo la na has soha te poťinel o kher. Miro rom man murdarla, mišľinelas peske the calo rat na suťas. Nalačhes has lake pro jilo. Dujto ďives vičinďas peskra pheňake, la Idake.

„Ido, nalačhes mange, vičinav mange sanitka, bo o jilo man dukhal.“ Sar phenďas, avka kerďas. Maj la ľigende andre špitaľa. E Ida raťi geľas pal late, terďolas paš o haďos u phenel la pheňake: „Ma dara, nane tute ňič, tajsa tut mukhena khere.“ E Maňa lake phenďas pale: „Ma paťa, Ido, me imar adaj merava, imar khere na džava. Phenav tuke, bari vera mange thov, hoj imar na džaha andre herňa te bavinel! Ma dža imar, bo sar džaha, o dživipen tuke mosarela, ačheha korkori, ňič tut na avla, ňiko tut na kamela, o rom tutar džala pal avrate, o čhave tuha na dena duma u phireha pal o Roma sar žobrakos…“ E Ida lake bari vera thoďas, hoj imar andre herňa na džala.

Sar e Maňa phenďas, hoj merla, ta the muľas. Na dodžiďiľas tosara. E Ida džalas te diliňaľol, rovlas, o bala peske avri cirdelas, bo na paťalas la pheňake, hoj avka nasvaľi hiňi.

Pregeľas o pohrebos, pre Ida o pharipen sas baro, phenďas peske, džava andre herňa, avla mange feder. Geľas peske andre herňa, bešelas, bavinlas, u te has dešuduj ori, avľas khere, thoďas pes te sovel.

Andro suno avľas pal late lakri pheň e Maňa u phenďas lake: „Thoďal mange bari vera, hoj na džaha andre herňa, pale geľal. Me tuke phenďom, so tut užarla, dikheha savo binos tu chaha! Soske tu geľal pale andre herňa? So odoj rodes?!?“ Chudľas peskra pheňa andro suno igen te marel pal o šero the pal o dumo, ruginlas andre late, cirdelas la balendar. E Ida našťi vika delas, našťi rovlas, našťi phirlas, našťi aňi o jakha phundravlas, ňič, bo sovlas. Lakro rom avľas andal e buťi, dikhľas, kaj peha marel andro haďos, ta la upre iľas: „Ta so? So keres? Ušťi upre, diliňi!“

E Ida phuterďas o jakha, daranďiľas, kaj dikhľas peskra pheňa andro suno. Savoro, so lake e pheň phenďas, peske pametinlas, u sa la dukhalas, sar la marďas lakri pheň andro suno.

Pregeľas olestar imar dešuštar berš, o čhave lake barile avri, odgele latar, na kamenas laha andre jekh kher te dživel u na den laha duma, lakro rom peske arakhľas avra romňa, ačhiľas korkori, ňiko la na kamel, nane la kaj te bešel, phirel pal o svetos sar žobrakos.

Kana e Ida mange kada delas duma, rovlas the phenďas mange: „Pisin pal mande, hoj savore te džanen, te na bavinen automati! O automati o dživipen chan le Romenge. Na džanav, či miri pheň kerďas pre ma košiben, aľe džanav, hoj miro dživipen šaj ľikerďom, te avľomas khere paš miro rom the paš mire čhavore. Roma, ľikeren pes, ma phiren andro herňi, prekhelena peskro dživipen! Ňiko tumen na ratinela!“

Dana Hrušková: Nešťastná Ida, přeložila Karolína Ryvolová