Hledání útočiště
Čtyřiadvacetiletý Veit Kolbe se po propuštění z nemocnice vrací domů, na zotavenou. Ví, že válce na nějakou dobu unikl. Oskar Meyer žije se svou rodinou ve Vídni a váhá – má zůstat, či utéci před hrozící deportací a lynčem? Hrdinové románu rakouského spisovatele Arna Geigera doufají, že válku v klidu přečkají, že mohou uniknout. Jen nic nevědět, do ničeho se nezaplést. Svůj strach prožívá každý sám.
Dračí stěna (Drachenwand) je oblíbený výletní cíl nedaleko Salcburku. Mohutně se tyčí do krajiny nad jezerem Mondsee i stejnojmennou obcí. Zdá se, že je to místo vzdálené válečným událostem. I proto sem začátkem roku 1944 přijíždí na zdravotní dovolenou Veit Kolbe. Doufá, že u strýce na venkově bude daleko od všeho. Od Vídně, od rodičů, od debat s otcem, který očekává, že se Veit opět zapojí do bojů a přispěje ke konečnému vítězství Říše. Veit už ale válku viděl a zažil, co zažít nechtěl, na žádná vítězství nevěří.
Na obec si pomalu zvyká, zvolna se zabydluje v podmínkách válečných omezení, která postihují nejen zásobování, ale i vztahy mezi lidmi. Jeho strýc je v Mondsee obecním strážníkem. I on doufá, že válku přečká. Předpisy si však žádají své a on je nucen konat svou povinnost. Řada obyvatel věří v konečné vítězství, přímo pro ně žije, a podezíravě hledí na ty, kdo se neprojevují, jak je příhodné: mají snad co skrývat? Nově příchozí se tak musí podrobit zkoumavým pohledům a na záludné otázky dávat správné odpovědi. Jen tak je možno přísnému dohledu uniknout.
Veit se dlouho zotavuje z válečných zranění. Pronásledují ho noční můry, budí se hrůzou z představy, že se do zákopů bude muset vrátit. Na vesnici a její ponurou atmosféru si zvyká postupně, není lehké najít spřízněné duše. Tu nejbližší nachází za stěnou svého pokoje. Sousedka Margot se zde ubytovala, aby byla nablízku svému muži, a nakonec tu v nouzi a daleko od rodiny vychovává malou dceru. O událostech v rodném Darmstadtu jí píše matka a nejsou to radostné zprávy: bombardování město těžce zasáhlo, stálo mnoho životů, zničeno je téměř vše.
Pokud by se zdálo, že dětí se tyto události netýkají, tak to není pravda. Dívčí třída, poslaná na několik týdnů do Mondsee z rozbombardované Vídně, zde tráví relativně bezstarostný čas. Jejich učitelka však dohlíží, aby vše probíhalo podle pravidel, a nic jí neunikne. Ani malá Nanni, která se zamiluje a trvá si na svém, i když rodiče její lásce nepřejí. Její útěk je skutečnou vzpourou proti poměrům – a nemá šanci.
Osudy jednotlivých postav sledujeme zpětně prostřednictvím jejich dopisů, vzpomínek nebo deníkových záznamů. Některé z nich se potkávají či míjí v Mondsee, jiné píší z daleka. Oskar Meyer žije ve Vídni. Má velký strach o rodinu. Neví, zda mají emigrovat, netroufá si odejít. Musí opravdu? ptá se sám sebe. Když spadne klec a pro Židy už žádná legální cesta ven není, odchází s rodinou za přáteli do Budapešti. To nejsou dobré zprávy a čtenář jen trne při každé další větě. Konec je o to horší, že přichází nečekaně. Ve dvou větách, je to jen okamžik, ani nevíme, jak se to stalo. Vlastně to víme, protože víme, co se v Budapešti roku 1944 dělo. Ten nevyřčený osud děsí, ale tak to asi má být. Přesný popis by vše příliš zcivilnil a to si oběti nezaslouží.
Příběhy vybraných protagonistů vycházejí z dochovaných dokumentů, mají tedy reálný základ. Arno Geiger na něm vystavěl velice zdařilý román, mistrné vyprávění o souboji obyčejného člověka s nepřízní osudu. Jeho hrdinové jsou nám blízcí, prožíváme s nimi jejich nejniternější pohnutky, cítíme jejich touhu po životě, válce navzdory. Dračí stěna pnoucí se do krajiny je zde jen zdánlivým útočištěm. Mnohé skryje, neukryje však nikoho. Knihou Unter der Drachenwand (Pod Dračí stěnou) se rakouský autor Arno Geiger vrací do rakouské minulosti, o níž psal již v románu Es geht uns gut (Vede se nám dobře). V roce 2005 za něj obdržel Německou knižní cenu. Od té doby vydal několik dalších románů a získal několik dalších významných literárních cen. Dnes patří k předním rakouským autorům. Do češtiny byl zatím přeložen pouze jeho autobiografický text Starý král ve vyhnanství (přel. Tomáš Dimter, Mladá fronta, Praha, 2013). Román Unter der Drachenwand vyšel letos v lednu a setkal se s velmi příznivými ohlasy v německy psaném tisku: bezpochyby se jedná o jednu z nejvýznamnějších próz první poloviny letošního roku, což stvrzuje i nedávno zveřejněná nominace na letošní Německou knižní cenu. Můžeme tedy doufat, že mediální halas, který obvykle nominace provází, dolehne i k nám a tento výjimečný román najde českého vydavatele.
Zajímá vás víc? Doporučení na recenzovaný titul najdete také ve výběru Goethe-Institutu Knihy, o nichž se mluví.