Jestliže nelepší americké komiksové série minulých let (Preacher, Hitman, 100 nábojů) se k nám dostávaly se značným zpožděním, nejnovější hit mezi zaoceánskými seriály pro dospělé už byl pro české vydání připraven vlastně velmi rychle, tři roky od prvního vydání prvního sešitu originálu. Souvisí to i s tím, že dílo renomovaného a i u nás již dosti dobře známého scenáristy Briana K. Vaughana (česky vychází mj. jeho série Y: Poslední z mužů či komiksový román Smečka z Bagdádu) a kreslířky Fiony Staplesové se hned svým prvním sešitem z března 2012 stalo fenoménem: mimořádně příznivé bylo přijetí odbornou veřejností a brzy se dostavil úspěch také prodejní.

Překvapivé to není, protože Sága představuje přesně ten typ komiksu, jaký zaujme a strhne čtenáře poučenější a zkušenější, kteří od devadesátých let tvoří jistě ne většinu, ale rozhodně nezanedbatelný počet komiksových fanoušků. Ale je to dílo dostatečně přístupné, aby přilákalo i ty, kteří teprve odrůstají komiksům triviálnějším, tedy v Americe především těm superhrdinským. V recenzích se objevují přirovnání ke Hvězdným válkám (protože se tu střetávají bizarní bytosti na bizarních planetách) a Hře o trůny (protože se tu dost intrikuje, trochu šermuje a protože Vaughan náhle a nečekaně zlikviduje jednu docela důležitou postavu). Úplně nesedí ani jedno, Sága je naštěstí dostatečně originální a srovnávání se slavnými popkulturními fenomény nepotřebuje. A jestli se někde Vaughan se Staplesovou inspirovali, pak nejspíše u komiksové série Preacher: Vaughan vyznává podobný mix kruté akce, suchého humoru a bizarních reálií a postav jako Garth Ennis a Staplesová kreslí stejně elegantní a jemnou linkou jako Steve Dillon a i obludná pavoučí lovkyně lidí v jejím podání z určitého úhlu může vyhlížet jako krasavice. A umí i přitvrdit, jakkoliv k Dillonovu charakteristickému statickému zachycování naturalistických krvavých scén má ještě daleko. Staplesové kresba dává od počátku najevo, že před sebou máme chytrý mainstream pro dospělé čtenáře. Respektive – a i to možná stojí za tak rychlým úspěchem Ságy – ještě spíše pro čtenářky. Ženské postavy tu hrají dosti podstatnou roli: od vypravěčky, jejíž monolog rámuje dění a naznačuje, že přinejmenším pro ni (setkáváme se s ní v okamžiku jejího narození) to všechno dopadne dobře, přes její matku, která se ve dvojici čerstvých rodičů zdá být tím dominantním (či přinejmenším impulzivnějším). A pokračuje to až třeba k oné pavoučí stopařce, jejíž pověst odradí jejího o něco méně obávaného kolegu a konkurenta (a zavrženého milence), kterého sledujeme převážně v situaci prohrávajícího a deprimovaného muže.

Ústřední syžet je nastaven přesně tak, aby sliboval mnoho variabilních pokračování. Ve fantastickém světě zuří válka mezi technokratickou rasou okřídlených (jimž ještě vládne bezkřídlá aristokracie s monitorem místo hlavy) a rohatými bytostmi s magickými schopnostmi, které trochu připomínají elfy a druidy. Přičemž oba mocné národy tu válku přesunuly i na další planety. A jeden rohatý se zamiluje do jedné okřídlené a počnou spolu dítě, které kupodivu přežije. Což se ani jedné válčící straně nelíbí a čerství rodiče jsou s miminem na útěku před oběma. Kromě nepřátel zvenčí přitom svádějí drobné půtky i spolu navzájem – takové, jaké asi provázejí průměrná současná mladá manželství, jen v onom velkolepém sci-fi/fantasy kabátě tyto tahanice získávají ironický až parodický tón. Marko je vegetarián a zavázal se, že už nikdy nezabije živou bytost, což dvojici činí značné problémy nejen při střetech s pronásledovateli, ale i při bloudění agresivní divočinou. Alana je typická prvomatka, nezkušená, nejistá a rozčilená, zvláště když její vyvolený v blouznění po těžkém zranění vysloví jméno úplně jiné ženy. Jemným rodinným vtipem je celá úvodní kniha (sestává ze šesti seriálových sešitů) uzavřena: na kosmickou loď, v níž trojice prchá na jinou planetu, se teleportují dva rohatí šermíři, načež po dramatické scéně vypravěčka na poslední stránce konstatuje: „A pak se k nám nastěhovali dědeček s babičkou.“

První svazek Ságy samozřejmě hlavně naznačuje, doufejme, že v dalších se příběh rozvine košatěji. Po jeho přečtení je každopádně zřejmé, že se tu sešli skvělý vypravěč, který plně využívá seriálových postupů (každý sešit, či v souborném vydání kapitolu, uzavírá zvratem), který přesně ví, kam zařadit celostránkový obrázek, aby co nejlépe vyzněl (vždy vlevo, aby překvapil po otočení listu). A kreslířka, která jeho představy dokáže ideálně naplnit a přilákat i ty čtenáře, kterým by to jinak připadalo všechno příliš zašmodrchané. Žádné velké umělecké dílo to samozřejmě není, zato prvotřídní poutavé čtení pro široké publikum.