Sci-fi série Sága z nakladatelství Image je momentálně jednou z nejúspěšnějších na americkém trhu a rozhodně nejúspěšnější, co se týče komiksových ocenění a ohlasů kritiky. Od roku 2013 (první sešit vyšel v roce 2012) pravidelně vítězí v kategorii nejlepší série nejvýznamnějších amerických komiksových cen Eisner Awards, přičemž scenárista Brian K. Vaughan se v zisku cen ve své kategorii přinejhorším střídá s kreslířkou Fionou Staplesovou, častěji však ceny získávají rovnou oba a Steplesová navrch i za nejlepší obálku. Série bývá přirovnávána ke Hvězdným válkám (kvůli cestování po planetách s bizarními humanoidními obyvateli i kvůli válečnému stavu, který panuje v celé galaxii) i ke Hře o trůny (zejména proto, že Vaughan se také nerozpakuje nečekaně zabíjet důležité postavy).

Vaughan postupuje v sevřených trilogiích (míněno souborné vydání, nikoliv jednotlivé sešity, kterých je ve svazku vždy šest), přičemž zejména v té první prokázal obdivuhodný cit pro náhlé zvraty a vykroužil skvělou nelineární kompozici příběhu. A protože vše zasadil do bohatou fantazií (své i Staplesové) naplněného světa se zajímavými, vícevrstevnými postavami, jejichž minulost nikdy v úplnosti neobjasnil, stejně jako jejich fyzický a psychický potenciál, možnosti série rozestavěl vskutku doširoka. Následující trilogie však přinesla jisté zklamání (jakkoliv ceny pršely dál): vlastně se opakovalo stále totéž, tedy že Alana s Markem, milenci ze dvou znepřátelených, planetárně válčících ras, kteří dokonce počali dceru, a vážně tak ohrožují oficiální válečnou propagandu obou táborů, ustavičně prchají před najatými zabijáky.

Jistě – Vaughan dále zdařile míchal každodenní partnerské a rodičovské peripetie do fantastického a zároveň na každém kroku nebezpečného světa, plného obskurních technických vymožeností i magie. Ale vlastně už jen opakoval, co načal v první trilogii. Děj vlastně nikam nemíří, na rozdíl od hrdinů Hvězdných válek Alana s Markem nechtějí svrhnout diktátory, ba ani ukončit válku (protože v tomto je příběh sympaticky realistický a je jasné, že na něco takového nemají), jen přežít; nejlépe někde stranou, kde by mohli v klidu vychovat dceru Hazel, která se jako jediný kříženec tohoto typu stává dalším terčem zájmu mnoha vesmírných pátračů. Druhé trilogii chyběl příslovečný dramatický oblouk, vyprávění už bylo lineárnější. Alespoň postavy se zajímavě vyvíjely, například nájemný vrah Vůle a zejména robotický šlechtic, původně bezcitný a arogantní zabiják, po nehodě zcela zmatený. Vaughan jej trochu polidštil, nicméně nevyzpytatelnost, aroganci a schopnost chladně a bez varování někoho zbavit života mu ponechal.

Sedmá kniha načíná novou trilogii (autoři zatím nespecifikovali, kdy chtějí skončit) a zdá se, že se snaží vykročit vyhrocenějším způsobem než v té předchozí. Rodinka s několika dalšími pasažéry, o nichž není jisté, nakolik jde o přátele a co se jim vlastně honí v hlavách, cestuje „organickou“ kosmickou lodí a uvízne na malé planetce, kde se spřátelí s rozvětvenou rodinkou jakýchsi inteligentních přerostlých surikat. A samozřejmě je tam objeví jeden nebezpečný slídil. Vaughan tentokrát příliš neskáče v prostoru a čase, děj se převážně drží jednoho prostředí, jen s několika málo odbočkami k jiným postavám na jiných místech, které jsou tu spíš od toho, aby rozehrály děj pro příští díly. Opět je tu konfrontován chod (poněkud neobvyklé) domácnosti s vnějším ohrožením – a zde nejen rodiny, ale rovnou celé planety. Umírají další důležité postavy včetně jedné, u níž se to zdálo být nemožné, zatímco význam jiných roste. Roste i Hazel, až do věku, kdy se stává popudlivou, a dokonce si začne první pubertální (a opět rasově nepřípadný) románek. A celý svazek je velmi smutný, což podtrhuje pět monochromaticky černých stránek na jeho konci.

Fiona Staples tentokrát nepředvádí noc objevného, avšak jen vzhledem k tomu, co už předvedla předtím. Nové bytosti vyhlížejí celkem konvenčně, scházejí krkolomné akční scény, bizarní obluda je tu jen jedna (zato přes celou dvoustranu). Ale s přehledem si udržuje svůj vysoký standard.

Sedmý svazek je zejména pro svou sevřenost sám o sobě dosti podařený. A to i přesto, že vlastně nijak zvlášť nerozvíjí nový děj, že jen poutníky znovu vyžene do neznáma nepřátelského vesmíru.