Společně s jarními dny se objevují i první zmínky o veletrhu Svět knihy, který představuje po Vánocích asi nejvýznamnější datum ve vydavatelském kalendáři, k se němuž všichni snaží připravit co nejvíce novinek. Také čtenáři komiksu si přijdou na své, protože se s největší pravděpodobností dočkají dalších pokračování sérií, kterých máme v českých zeměpisných šířkách „rozvydáváno“ nepočítaně.

Přesně to je případ ve světě velmi uznávané a cenami ověšené série Y: Poslední z mužů. Brian K. Vaughan ji vytvořil pro nakladatelství DC a mimo slávy mu přinesla i prestižní komiksovou Eisnerovu cenu za nejlepší sérii. Zatímco v USA patří Y již ke komiksové klasice, u nás se teprve pozvolna rozjíždí: za oceánem již v roce 2008 vyšla poslední desátá kniha, avšak u nás teprve druhá. Proto není divu, že příběh ještě nemá takový spád - není kam spěchat.

V první části Vaughan v podstatě pouze načrtl základní premisu příběhu - cosi se přihodilo a v jediném okamžiku na zemi zemřely všechny organismy mužského pohlaví. Autor neřeší, co se stalo s hermafrodity a s živočichy, kteří dokážou pohlaví změnit, všichni vyšší mužští tvorové zkrátka do jednoho vymřeli. Do jednoho? Kdepak. Ze záhadných důvodů se zachránil nanicovatý Yorick (proto krom chromozomu ono Y) a jeho opičák. Ani do konce druhého dílu se pořádně nedozvíme, kvůli čemu se všechno přihodilo a proč je právě Yorick oním vyvoleným. Dějově košatá řada vychází z pomalého budování příběhu v atmosféře zcela nového ženského světa.

Komiks je zajímavý a netypický už tím, že má sice za hlavního hrdinu muže, ale jinak vypráví pouze o ženách. Yorick má štěstí, že se v prvním díle setkal se svou matkou, a smůlu, že v díle druhém potká svou sestru zfanatizovanou vlivem novodobých Amazonek a bojující za vymýcení mužského pokolení z planety Země.

Je ostatně velmi zajímavé sledovat, jak Vaughan podává vznik nových kultů po skončení světa. Rodící se stratifikace ryze ženské společnosti není v literatuře nijak novým tématem, ale je obvyklejší sledovat ženské kultury až v pokročilém stádiu vývoje, nikoli na počátku, na němž se zde ocitly následkem nevysvětlitelné katastrofy. Vaughan sleduje, jak vznikají ženské utopie, a zároveň pozoruje, jak se vytvářejí militantní uskupení, které by podle všeobecného mínění měla zaniknout společně s testosteronem nabitými muži. Kupodivu se najde i mezi ženami dostatek takových, které neváhají chopit se zbraně a zapojit se do boje o moc (nebo do boje za konečné vyhubení mužů).

Vrátíme-li se k postavě hlavního hrdiny, začíná být už ve druhém díle jasné, že Vaughan jej nechá projít klasickým hrdinským vývojem amerických akčních příběhů. Z nanicovatého vtipálka se má vyklubat spasitel země s posláním, jež ho podle všech indicií mnohonásobně převyšuje. Aspoň zpočátku to tak vypadá. I když je nesnesitelně naivní a fraškovitý Yorick z pochopitelných důvodů pečlivě střežen tajnými agentkami, přesto se kvůli jeho nepředloženým skutkům mění tempo děje a dochází k nepředvídaným situacím. Nevyzrálý Yorick nepůsobí jako hybatel děje, ale pouze jako dynamický faktor celého příběhu. Přesto si Vaughan pečlivě připravuje půdu pro Yorickovo prozření - žádný autor přece nenechá zůstat posledního muže na zemi naivním blbem.

Zatímco první kniha byla klasickou road story, v díle druhém se alespoň tempo cestování zvolní. Yorick se sice musí dostat se svými průvodkyněmi z místa A do místa B, ale kvůli incidentu během cesty vlakem se ocitne v podivné vesnici, kde vše funguje i bez mužů jako před katastrofou. Idylické prostředí je výtečnou kulisou k vyřešení některých partií rozehraných v prvním díle.

Autor rozehrává i další motivy budoucích zápletek. Tím, že se takto dokonale drží principů seriality, udržuje čtenáře v potřebném napětí. Čtenáři z Česka mají tu výhodu, že pokud už třeba nebudou moct čekání vydržet, mohou si následná pokračování objednat z Ameriky. Ti trpělivější by se ale dalšího dílu v češtině měli v dohledné době dočkat.