Komiksová série Sága momentálně patří v USA k těm nejoblíbenějším a nejoceňovanějším. Zároveň o ní ale platí to, co o mnoha seriálových dílech: že silný nástup (zejména první trojice knižních svazků) střídá trochu rutina, trochu natahování děje, trochu hra s postavami a očekáváními čtenářů. Výchozí situace zůstává stále stejná: rodina Marka a Alany, původně dvou vojáků ze znepřátelených planet, cestuje vesmírem, aby ochránila sebe i dceru, která představuje hrozbu pro vládce obou válčících stran, protože je živým důkazem, že mírové (ba přímo milostné) soužití bojujících ras je možné i funkční. Mnozí si tedy přejí, aby onen důkaz zmizel, či alespoň nebyl živý, a rodinka je tedy na permanentním útěku před různými režimními i autonomními zabijáky a lovci lidí. Scenáristovi Vaughanovi to umožňuje protáhnout hrdiny zajímavými planetami a konfrontovat je s neobvyklými bytostmi, přidávat a odebírat jim společníky a vytvářet mezi nimi různé vztahy, od nenávistných po milenecké.

Jako největší problém celé série se postupně ukazuje Vaughanova neschopnost rozvinout zajímavé dílčí příběhy, které možná nemusejí posouvat ústřední linii, ale celý seriál by zpestřily a osvěžily. Vše se točí kolem vztahů: mezi ústřední manželskou dvojicí a jejich dcerou, mezi jejich společníky i mezi jejich pronásledovateli. A jakkoliv jsou vztahové propletence chytré a místy překvapivé, v devátém díle (knižního vydání, sešitů je v nich shromážděno 54) nutně působí trochu repetitivně a místy únavně. Série, založená na neustálém útěku, aniž by přitom hrdinové před sebou měli nějaký úkol ke splnění, tak začíná ztrácet dech. A to scenárista Vaughan oznámil, že chce napsat celkem 108 sešitů, tudíž vydání jejich devátého svazku se sešitem číslo 54 uzavírá přesně polovinu seriálu.

To si samozřejmě žádá velké činy, či přinejmenším nějaký velký zvrat. Ale protože Vaughan už přestal pracovat s nelineárním dějem a odpravil příliš mnoho vedlejších postav, k nějakému překvapivému zvratu vlastně nemá moc možností. A tak využije tu, která se tak osvědčila v nejsledovanějším seriálu posledního desetiletí, knižní Písni ledu a ohně (a její televizní verzi Hra o trůny): zabije dvě klíčové postavy dosavadního příběhu. Je samozřejmě otázka, do jaké míry to myslí vážně a definitivně. Jde totiž o rychlé akce v samém závěru devátého svazku a oba zabití mají v univerzu rozvinuté technologie a magie jistě dost šancí na obživnutí, případně jejich zranění nemusejí být tak fatální, jak to zatím vypadá. Je ale také možné, že scenárista chystá nějaký malý restart. Což nevědí zatím ještě ani američtí čtenáři, protože sešit vyšel v červenci 2018 a autoři si od té doby dávají přestávku. Bohužel se odpravení obou postav jeví hlavně jako účelové zdramatizování a způsob, jakým k němu dojde, nemá oporu v dosavadním vývoji postav, které už dávno nemyslí jen na sebe, ale i na to, co budou jejich rozhodnutí znamenat pro ostatní.

Napjatí čtenáři se tak budou muset chvíli spokojit s opakovaným čtením celé série: s úchvatným začátkem, který jak příběhem samotným, tak konstrukcí podivuhodného universa kombinujícího prvky sci-fi i fantasy uhranul od prvních stránek, aby ještě více strhnul rafinovanou kompozicí první série (konkrétně trilogií prvních svazků se sešity 1–18). Později už překvapení a okouzlení trochu vyprchává, byť mají některé dílčí příběhy (zejména svazek 7) svou sílu a atmosféru.

Kreslířka Fiona Staples si nicméně dál suverénně drží vysokou úroveň a kromě standardního vyprávění opakovaně nabízí i vice či méně nápadné hříčky. V onom posledním svazku je to například rozpor mezi chováním nevyzpytatelného robotického prince a jeho porouchaným monitorem (má ho místo hlavy), který začne zobrazovat výjevy či texty, které jsou s tímto jednáním v rozporu. Klíčové scény si kreslířka vždy schová na nepohledovou stránku, standardní řazení oken opakovaně prokládá celostránkovými výjevy, a to i jindy než na začátku a konci celého sešitu, v momentech překvapivých a důležitých buď pro děj, nebo pro emoce.

Sága je stále skvělý komiks, i když zpočátku sliboval víc. Je ale možné, že zejména scenárista si uvědomil, že do pravidelného seriálového psaní se mu začala vkrádat rutina a opouštěly ho nápady. Dosavadní roční přestávka tak slibuje, že druhá polovina seriálu začne rafinovaněji a promyšleněji, než ta první skončila.