Zatímco Hynkovi byl již nakladatelský dluh splacen vydáním souborného díla pod názvem S vyloučením veřejnosti (1998), nedoceněnému Havlíčkovi se dostává - mimo sbírku Lístky do památníku a obsáhlého výboru Otevřít po mé smrti - úplného uvedení až s novým tisíciletím. Kromě rozsáhlé korespondence s Evou Prusíkovou, která vyšla koncem roku 2003, byl také vydán soubor teoretických prací Skutečnost snu.

Milostná korespondence zachycující poloutajovaný vztah klinického psychologa Zbyňka Havlíčka a zdravotní sestry Evy Prusíkové, jeho femme fatale, přesahuje pouhý dokument ve více směrech. Havlíčkova vyznání jsou psána jazykem imaginativního básníka, který se lehce dotýká citového, ale ne nepříjemného patosu. Všimneme si jej nejlépe v kontrastu s dopisy, které Eva Prusíková posílala z Dobříše svému milenci na pracoviště do Dobřan a Sadské. Byť literární kvality Prusíkové probleskují místy velmi zřetelně, patrný je střídmý, nebásnický styl, jenž se ovšem Havlíčkovu vlivu občas neubrání. Celek potom můžeme chápat jako nezakotvený román velké lásky s mnoha okolními peripetiemi.

Ve společenské rovině se Havlíček, příslušník strany, potýká s nepřízní osudu i v politicky polevující době (1960-68) - autor sám nachází paralelu v Kafkovi, a to nejen v perzekuci, která ho zasáhla už při znemožnění obhajoby disertační práce (a to z politických důvodů; doktorát mu byl udělen in memoriam v devadesátých letech), ale především ve vztahu s otcem, spisovatelem Jaroslavem Havlíčkem. Do textů rovněž prosakuje dobový literárně-kulturní vývoj, týkající se především vzájemných vztahů mezi surrealisty. Havlíček nejvíce reflektuje přátelství s Vratislavem Effenbergrem, avšak často zde narazíme na postavy dalších známých autorů: Petra Krále, Milana Nápravníka, Stanislava Dvorského, Karla Šebka (Havlíčkova bratrance), řidčeji třeba také na Josefa Hiršala nebo Egona Bondyho.

V básníkových textech se částečně jedná i o exkurz do psychiatrie a psychologie. Není kupříkladu bez zajímavosti, že Havlíček v posledních letech života propagoval skupinové terapie pomocí intoxikace LSD, jež také sám experimentálně požíval. V průběhu roku 1968, kdy už se zdálo, že by se mohl v oboru plně prosadit (pozvání do zahraničí), onemocněl leukémií, na níž z kraje následujícího roku zemřel.