Claus, Hugo

Hugo Claus

Společně s Nizozemci H. Mulischem, W. F. Hermansem a G. Revem tvoří Vlám Hugo Claus čtyřlístek velikánů moderní nizozemsky psané literatury.

Hugo Claus (narozen 5. dubna 1929 v Bruggách, zemřel 19. 3. 2008) je nejstarší z pěti synů tiskaře. Od osmnácti měsíců do jedenácti let žil v klášterním ústavu a v různých penzionátech, až v letech 1940-46 bydlel u rodičů a navštěvoval klasické gymnázium. Pak pokračoval v sochařské třídě výtvarné akademie a na divadelní akademii v Gentu. Debutoval v roce 1947 exprimentální poezií Kleine reeks (Malá řada). Románový debut De eendenjacht (Lov na kachny), později zvaný De Metsiers (Metsiersové, česky 1974), pochází z roku 1950. V téže době se dostal do styku se skupinou CoBrA a připojil se k ní jako malíř i jako básník. V letech 1950-53 žil v Paříži a pohyboval se v surrealistických i existencialistických kruzích. Odtud přesídlil na čas do Říma, kde navázal kontakty s filmařským světem.

Širší věhlas mu v roce 1952 přinesl román De Hondsdagen (Psí dny), o tři roky později vyšla jeho první divadelní hra Een bruid in de morgen (Jitřní nevěsta, česky 1988). V letech 1955-65 žil se svou první ženou, filmovou herečkou Elly Overzier, v Gentu, v roce 1963 se jim narodil syn Thomas. V roce 1965 Claus debutoval i jako filmový scenárista a režisér snímkem De Vijanden (Nepřátelé). V roce 1969 měla v Amsterodamu premiéru divadelní hra Vrijdag (Pátek), v níž poprvé uplatnit svůj osobitý jazyk, nizozemštinu ovlivněnou prvky různých vlámských nářečí. V roce 1970 přesídlil na čas do Amsterodamu, kde žil s významnou nizozemskou herečkou Kitty Courbois. Tento vztah zpracoval v knize Het jaar van de kreeft (Rok raka). Pak se znovu vrátil na pět let do Paříže, kde žil s herečkou Silvií Kristel, známou z filmu Emanuelle (mají spolu syna Arthura).

V roce 1979 dostal za své dílo významnou nizozemskou cenu Constantijn Huygensprijs. Přitom jeho stěžejní dílo Smutek Belgie (Het verdriet van België), které mu přineslo mezinárodní věhlas, vyšlo až v roce 1983. Získal celkem přes čtyřicet literárních cen, nizozemských i vlámských, v roce 1986 i tu nejvýznamnější: Cenu nizozemského písemnictví, udělovanou jednou za tři roky střídavě belgickým králem a nizozemskou královnou.

Jak je u předních vlámských autorů běžné, vycházejí Clausovy knihy v Nizozemsku – v amsterodamském nakladatelství De Bezige Bij. Společně s Nizozemci H. Mulischem, W. F. Hermansem a G. Revem tvoří Vlám Claus čtyřlístek velikánů moderní nizozemsky psané literatury.

Hugo Claus trpěl Alzheimerovou chorobou. V březnu 2008 se rozhodl pro ukončení života eutanazií.

Česky vyšlo

Metsiersové (Pět belgických novel), přel. Olga Krijtová, Odeon, 1974
Fámy, přel. Olga Krijtová, Paseka, 2005
Smutek Belgie (Het verdriet van België), přel. Radka Smejkalová, Rubato, Praha 2023

Divadelní hry

Cukr, přel. Olga Krijtová, Praha Dilia, 1974
Enšpígl, přel. Olga Krijtová, Praha Dilia, 1976
Pas de deux, přel. Olga Krijtová, Praha Dilia, 1977
Jitřní nevěsta, přel. J. Husák, Praha Dilia, 1988