Do Německa už dávno neproudí z východu, např. z Ruska či Turecka, pouze gastarbeitři. Mezi přistěhovalci z těchto zemí se našlo již několik spisovatelských hvězd. Tou zřejmě nejzářivější je Wladimir Kaminer (*1967, Moskva).

U nás překlady jeho románů, Vší svobody (Millitärmusik, 2001) i následující Cesty do Trulaly (Reise nach Trulala, 2002), které vydalo nakladatelství Ikar v letech 2003 a 2004, zcela zapadly. V Německu však Kaminerovo jméno zní minimálně tak často jako u nás jméno Michala Viewegha. Kaminera také již docela pohltil německý literární průmysl: „Než vyšla má první kniha, rozhodně jsem nepracoval tolik, jako dnes. Teď nemám skoro žádný volný čas,“ říká autor, který kromě psaní knih, pravidelně publikuje v několika německých periodikách, v předním deníku FAZ i berlínském TAZ, měl vlastní pořad v rádiu Multikulti a ještě moderoval čas od času v berlínském klubu Kaffe Burger diskotéky. Samozřejmě ruské. Později provozoval nějaký čas vlastní klub Rodina. A to před nemnoha lety ještě neuměl německy ani slovo.

Russendisko (2002) se kromě populárních diskoték jmenuje i Kaminerova prvotina. V krátkých, fejetonům podobných příbězích vypráví o svém příchodu do Berlína a prvních letech v nově sjednoceném městě. S nadsázkou a nadhledem popisuje své první kroky na neznámé pevnině zvané Německo, v zemi, v níž nerozumí ani slovo. Kaminer popisuje své první putování vlakem na Západ, sžívání se s nacionalisticky orientovaným obyvatelstvem jednoho z největších sídlišť bývalé východní Evropy Marzahn, hledání práce i nových přátel. V podobném duchu pokračuje i ve své další knize Schönhauser Allee (2001), což je název ulice v oblíbené čtvrti Prenzlauer Berg v Berlíně. Se svým specifickým humorem vypráví o každodenních situacích, odehrávajících se v domě, v němž se svou rodinou žije, ve čtvrti, která se stala mekkou berlínské klubové scény, ve městě, které je tzv. melting potem, či německy „multikulti“. Vypráví o svých asijských sousedech, ruských i německých přátelích. Ukazuje na všedních příbězích rozdíly v národních temepramentech a v nazírání na svět, které vedou převážně ke komickým střetům.

V románu Cesta do Trulaly čerpá ze zážitků z cest, které po Německu jako autor jezdící prezentovat své knihy vykonal. V knize Vši svobody se však Kaminer vrací do minulosti, jíž od světa dělila železná opona. Vzpomíná totiž na dospívání socialistickém Rusku.

V roce 2005 vyšla sbírka odlehčených povídek z Ruska i Německa s názvem Karaoke, následovalo množství dalších titulů, jejichž přehled lze najít na německé verzi Wikipedie. Do češtiny zatím další díla přeložena nebyla.

Wladimir Kaminer je mistrem humoru, slovních hříček a výstižných glos. Právě takový pohled cizince na německý svět vyvolal u tamních čtenářů zájem a nadšení a vymrštil Kaminera k literárním hvězdám.