Vši socialistické svobody
Kaminer, Wladimir: Vši svobody

Vši socialistické svobody

Jméno Vladimir Kaminer doslova hýbe německou literární scénou. Původem Rus, který odešel v devadesátém roce „jen s lahví vodky“ z Moskvy do Berlína, bez znalosti němčiny nakonec tento jazyk ovládl tak dokonale, že se vyšvihl mezi nejúspěšnější německé autory.

Jméno Wladimir Kaminer doslova hýbe německou literární scénou. Původem Rus, který odešel v devadesátém roce „jen s lahví vodky“ z Moskvy do Berlína, bez znalosti němčiny nakonec tento jazyk ovládl tak dokonale, že se vyšvihl mezi nejúspěšnější německé autory. Dopomohl mu k tomu především humor a nadhled, s jakým pozoruje a popisuje pestrý život v multikulturním Berlíně ve svých prvotinách Ruské disko (Russendisko, 2002) a Schönhauserská alej (Schönhauser Allee, 2001).

V knize, jež byla přeložena do češtiny pod názvem Vši svobody, se však vrací do vzpomínek na své dětství a dospívání v Rusku zmítaném v socialistické horečce. Možná právě proto, že socialistická zkušenost může oslovit české čtenáře spíše než postřehy z Berlína, se nakladatelství Ikar rozhodlo pro vydání právě tohoto Kaminerova titulu. V sedmi obsáhlých, volně řazených kapitolách autobiograficky laděné prózy líčí Kaminer vesměs ironicky život v socialistickém Sovětském svazu. Již v první kapitole s názvem Socialistická výchova ukazuje slabomyslnost socialistického zřízení a svou pozvolnou cestu do disentu. Ukazuje, že totalitní moc lze snadno a s humorem obelstít, což dokládá na historce, jak se zúčastnil recitační soutěže „Žáci recitují Majakovského“. S vlastní básní, již vydával za básníkovu ranou tvorbu, vyhrál jen proto, že „syčel stejně jako Majakovskij“ a „bil se pěstí do prsou“. Prvek „road movie“ si Kaminer vyzkoušel v kapitole s názvem Transport zvířat, v níž vypráví o cestě nákladním vlakem do Uzbekistánu, kterou absolvoval se stádem dobytka, a alkoholem prosáklým přítelem. V dalších kapitolách nastoluje představu, že před režimem se dalo dobře skrýt především v blázincích a v divadlech, ale ani na vojně nemusel člověk trpět nesvobodou. Jedna z nejpovedenějších kapitol Služba vlasti totiž líčí dlouhý, ale rozhodně ne strastiplný výkon základní vojenské služby na základně „s vysokým stupněm utajení“, která sestávala ze „tří raket, jednoho radaru, třicet vojáků a čtyř důstojníků“.

Síla Kaminerova vyprávění spočívá v tom, že humorné historky líčí způsobem, jako by všechny situace nebyly absurdní, ale zcela normální. Bohužel však ve všech příbězích pouze znovu dokazuje zbytečnost a absurdnost některých socialistických zařízení a nařízení a podporuje obecně zažitou představu o v zásadě líných Rusech, kteří by bez několika lahví vodky ráno ani nevstali. Proto si myslím, že reflexe německé současnosti v jeho prvních knihách nabízí více situačního i slovního humoru a zajímavých postřehů než právě románová prvotina ze Sovětského svazu, jež nakonec bohužel ani u české veřejnosti přílišný zájem nevyvolala.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Jana Zoubková, Euromedia Group, 2004, 200 s.

Zařazení článku:

humor

Jazyk: