Mnoho známých spisovatelů, kteří se žánru science-fiction nevěnují, občas přece jenom vstoupí do světa spekulací o tom, jak by mohl svět vypadat po nějaké katastrofě. Stejně učinila i proslulá kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová, která před prázdninami vydala svůj v pořadí už sedmnáctý román Oryx and Crake. Titul by se sice dal přeložit jako Přímorožec a chřástal, ale vzhledem k tomu, že se jedná o alegorická jména dvou postav knihy, z nichž jedna je dívka, by se spíše slušelo název nepřekládat. Hned na počátku románu se setkáme s protagonistou Sněhulákem, jenž žije sám na břehu oceánu. V liduprázdné krajině jsou kromě něj už jenom ptáci, automobilové vraky a civilizační haraburdí. Čtenáři jsou uvedeni do postapokalyptického světa, v němž musí hlavní hrdina nalézt způsob, jak v samotě čelit nepřízni okolního světa a sžít se s nehostinnou přírodou. Není to poprvé, co se s takovou postavou u Atwoodové setkáváme. Podobné hraniční situaci, i když v rámci existující společnosti, čelí i hrdinka autorčina raného románu Z hlubin (1972, č. Argo 1998).

Pro Sněhuláka prakticky neexistuje přítomnost (kromě každodenního pachtění za jídlem, vodou a zásobami konzerv a alkoholu) a tím méně budoucnost. Jediné, co o něm víme, je jeho minulost; k tomu autorka využívá metody četných flashbacků. Z nich se dovídáme, že Sněhulák se v době před katastrofou jmenoval Jimmy a se svým přítelem Glennem vyrůstal na předměstí jedné megalopole. Společně tráví volný čas hraním her a surfováním po světové síti. Při jednom takovém elektronickém výletu narazí Jimmy na tajemnou tvář mladinké dívky, která jej od prvního okamžiku fascinuje. Ačkoli se nikdy předtím nesetkali, Oryx o něm ví úplně všechno: „Znám tě. Vím, po čem toužíš.“ Glenn, který si posléze začne říkat Crake, je vynikajícím studentem. Záhy získá stipendium na prestižní institut, jenž, slovy autorky, „připomíná Harvard předtím, než byl zatopen“; tím Atwoodová svým čtenářům jemně naznačuje, že Jimmy a Glenn žijí v době, kdy se naplnily nejčernější předpovědi. Polární ledovce již roztály a všechny nízko položené oblasti se ocitly pod vodou.

Po studiích se cesty Jimmyho a Crakea rozejdou, avšak po několika letech, když už Crake pracuje ve společnosti zabývající se biologickým výzkumem, se oba přátelé opět setkají a Jimmy začne pro Crakea pracovat na projektu, který jako by byl simulakrem Ráje: jmenuje se totiž Paradice. V jeho rámci vyvíjí Crakeova společnost dokonalé, geneticky upravené bytosti; mezi nimi objeví Jimmy i Oryx. Předtucha, kterou čtenář má už od chvíle, kdy se s Oryx setkal poprvé, se začne naplňovat. Brzy se totiž začnou odvíjet události, na jejichž konci najdeme osamělého Jimmyho, nyní Sněhuláka, jak se sám ve zdevastované krajině snaží přežít zkázu lidstva.

Autorka zakomponovala do svého nejnovějšího románu několik varování. Předně, Crake se svým konáním podobá Bohu, manipuluje se stvořením nového života. V tomto ohledu je poselství Atwoodové jasné. Jakékoli přetváření či upravování toho, co stvořila příroda, musí nutně skončit katastrofou. Další, ačkoli zřejmě nezamýšlenou výstrahou je příčina vyhubení lidstva. Překvapivě za ním nestojí jaderná katastrofa, ale jakási neznámá forma plicního moru. Paralela s nedávnou epidemií SARS je nasnadě.

Oryx a Crake není v žádném případě bez chyb, americká kritika vytýká Atwoodové nepříliš propracovanou psychologii hlavních postav a občasné logické či pravděpodobnostní lapsy děje románu. Silný příběh, autorčin dar vyprávět děj tak, aby měl spád, společně s naléhavým varováním před neuváženými genetickými experimenty, z něj každopádně činí zajímavé čtení.