Salman Rushdie

Salman Rushdie se ve svých esejích představuje jako milovník knih a zkušený myslitel, který stále sleduje aktuální dění a komentuje ho z pozice autora rozkročeného nad kulturami i jazyky.

Nový román Salmana Rushdieho se nedrží známých autorových témat, jako je přistěhovalectví, náboženství či hledání osudové ženy, ale využívá jeho tradiční techniky, například mýtus jako strukturu románu a několik metanarativních rovin. Tentokrát se v něm všal hlavní hrdina Quijote vydává po vzoru Cervantesova antihrdiny na roadtrip napříč trumpovskou Amerikou.

Nejnovější kniha Salmana Rushdieho Zlatý dům byla mimo jiné označena za první velký román trumpovské éry, což vzbuzuje nemalá očekávání. Dá se již vysledovat existence něčeho jako „trumpovská literatura“? A jak se s osobností současného amerického prezidenta popasoval jeden z nejlepších spisovatelů poslední doby? Zlatý dům je v tomto ohledu spíše zklamání a příliš neoslní ani další aspekty knihy.

Rushdieho román, který způsobil jednu z největších literárních kontroverzí v druhé polovině dvacátého století, se k českým čtenářům konečně dostává v podobě, která umožňuje vychutnat si autorův charakteristický humor a jazykové mistrovství a místo nad nesrozumitelností překladu se zamýšlet nad zásadními otázkami, jichž se Satanské verše dotýkají.

K vydání autobiografie Salmana Rushdieho přinášíme rozhovor, který se spisovatelem v průběhu Festivalu spisovatelů Praha 2001, v závěru období, které kniha Joseph Anton popisuje, vedli překladatel většiny Rushdieho románů Pavel Dominik a tehdejší redaktor Týdne Pavel Mandys.

Maurův poslední vzdech patří mezi těch nemnoho knih, které nelze přehlédnout. Rushdie se opakovaně úspěšně pokusil o to, co mnozí v uspěchaném konci 20. století už předem vzdávají: stvořit velký román. Velký rozsahem, záběrem i počtem a propracovaností důležitých postav.

Joseph Anton bylo krycí jméno, které si Rushdie zvolil, když byl kvůli ohrožení islámskými fanatiky pod policejní ochranou; celých třináct let. Právě toto období tvoří stěžejní část jeho vzpomínek. Věnuje se přitom jak polemikám a diplomatickým tahanicím, tak svému osobnímu životu.

Salman Rushdie nepoužívá jednu angličtinu, jeho arzenál zahrnuje vypulírovanou řeč soukromých škol i bombajskou pouliční angličtinu prošpikovanou hindí. Anonymní překlad Satanských veršů tento příval jazykové energie proměňuje v jednolitý tok, jehož nejvýraznějším znakem je nepřirozenost.

Román vyniká nabitým a barvitým dějem a opět prokazuje, jaký má Rushdie úžasný vypravěčský dar, který dokáže zastřít i občasnou schematičnost a povrchnost postav i příběhů i jejich někdy až příliš okatou symboličnost (viz jen jména India a Kašmíra).

Byl jednou jeden slavný panovník, bájný mughalský vládce Akbar, který vystavěl neméně legendární Fatéhpur Síkrí, město obrovských paláců a honosných nádvoří. Na kratičkých čtrnáct let se toto divukrásné místo stalo centrem Indie a pak bylo z neznámé příčiny navždy opuštěno. Dodnes se jeho červené zdi tyčí na širé rovině jako upomínka marnivosti dávného vládce z dynastie velkých Mughalů

Britský spisovatel indického původu Salman Rushdie.

Děti půlnoci jsou Rushdieho nejlepším románem a jedním z nejdůležitějších děl moderní britské literatury.

Salman Rushdie vyrůstal v rodině, kde bylo zvykem líbat knihy a chléb...

Narodil jsem se v Bombaji... za onoho času. Ne, to ne­půjde, tomu datu se nemohu vyhnout, narodil jsem se 15. srpna 1947 na soukromé porodnické klinice doktora Narlíkara. Ráno, nebo večer? Doba je také důležitá. Tak tedy: v noci. Ne, musím být mnohem...

Románem Shalimar the Clown (2005) se Salman Rushdie snaží odpovědět na otázku, jak se mohlo z oblasti proslulé tolerancí a liberalismem stát přes noc jablko sváru a válečné pole a jak z jejích obyvatel, známých do té doby tak spíše kuchařským a pěstitelským uměním, mohli povstat nejmilitantnější a nejkrutější bojovníci džihádu na světě.

Co to bylo za křik? Byl to muž, žena, anděl nebo snad bůh, který tak zanaříkal? Může vůbec lidský hlas vytvořit zvuk, který dokáže tak sklíčit?

V září vyjde nový román Salmana Rushdieho (1947) Shalimar the Clown (Šalímar klaun), jehož hlavním tématem je extrémismus.

Stejně jako ostatní romány britského autora, i tento buduje vlastní kosmos (anebo snad chaos?), svět nepatrně vychýlený ze své osy, z přijatého řádu věcí.

Nakladatelství Paseka právě vydává v překladu Pavla Dominika dosud poslední román Salmana Rushdieho Zem pod jejíma nohama. Už teď lze s klidným svědomím říci, že vydání této knihy bude patrně největším knižním počinem roku, a to jak vzhledem ke kvalitám knihy, tak díky úžasnému překladu a redakčnímu zpracování.

Ještě předtím se Rushdie při setkání s novináři rozpovídal o příčinách, proč tak vehementně odmítal silnou policejní ochranu. Vysvětloval, že pod přísnou ochranou byl pouze zpočátku, tedy po vydání Satanských veršů, pak už se spíše vyhýbal publicitě, než že by byl střežen.