Pokud jste si představovali, že profesionální hráči klasické hudby žijí v uzavřené bublině, kde se věnují „pouze“ umění a přízemní materiální problémy se jich netýkají, opak je pravdou. Alespoň tak to v Karnevalu zvířat chodí. Autorka se snaží tento mýtus vyvrátit, vykresluje život hudebníků jako jeden velký boj o přežití. Málokdo ví, že tito profesionálové zápasí především s nedostatkem materiálního zabezpečení, neuvěřitelně špatnou odměnou za svou práci. Aby se neocitli za hranicí chudoby, musí většina z nich neustále veřejně vystupovat na úkor svého volného času a často i rodinného života.

Zuzana Dostálová, sama violoncellistka Českého národního symfonického orchestru, s nadsázkou zachycuje tragikomickou a mnohdy groteskní atmosféru turné. Se smyslem pro detail zdůrazňuje propastné protiklady v životě členů orchestru. V Německu se snaží co nejvíce ušetřit, bydlí v levných hotelech, kde si na pokojích sami pokoutně vaří. Čtenář hudebníky vnímá spíše jako alkoholiky a burany, za které je mu trapně. Následuje ostrý střih a v další pasáži už hudebníci stojí ve smokinzích ve vyprodaných koncertních halách před slavnostně oblečeným vybraným publikem a německý tisk opěvuje jejich genialitu. Poté si zouvají své černým fixem dobarvené lakýrky a přihýbají si ze zlevněných lahví vín z benzinky. Střídáním těchto poloh autorka vytváří dynamiku děje i děsivé poselství o nuzných podmínkách členů orchestru.

Absurditu celé situace zaznamenává vševědoucí vypravěč v er-formě. Popisuje jednotlivé postavy – často karikatury, pro něž je signifikantní nějaká konkrétní vlastnost. Někdo glosuje ve stylu poručíka Troníka z Černých baronů, někdo se zaobírá jen alkoholem a jiný nákupy ve slevách. Nejkomplexnější a zároveň hlavní postavou je houslista Evžen, kterého ostatní popisují jako „až moc hodného“. Sám si je své dobroty vědom, ale raději bude čelit nepohodlí či svízelné situaci, než aby ostatní nechal na holičkách. Evžen prochází krizí středního věku. Uvědomuje si, že si nemůže vydělávat ničím jiným než hraním, protože se celý život věnoval pouze houslím a ty jediné mu přinášejí naplnění a radost. Ostatní věci se v jeho životě dějí jen proto, aby mohl hrát. Navzdory neustálé a intenzivně pociťované přítomnosti ostatních členů orchestru se cítí osamělý. Jakmile se turné chýlí ke konci, všichni cítí úlevu a zároveň nostalgii z přerušení vzniklých vazeb. S velkou nadsázkou lze Dostálové přiznat, že se jí podařilo přesně zachytit zájezdovou ponorkovou nemoc.

V příběhu se pravidelně opakuje několik témat, která sama svým cyklickým opakováním připomínají symfonii: jízda autobusem spojená s konzumováním alkoholu, pojídáním uzenin a zabíjením času, nákup levných potravin, pauza na benzinové pumpě, ubytování v levném hotelu, příjezd do reprezentativního koncertního sálu a průběh koncertu. Přestože se sekvence s více či méně pozměněnými situacemi opakují, děj nepůsobí nudně a nestagnuje. Komičnost jednotlivých postav a scén je natolik nosná, že dokáže udržet čtenářovu pozornost a dává mu tím nahlédnout do ubíjejícího stereotypu kulturních „účastníků zájezdu“. Čtenář sleduje osud hlavního hrdiny Evžena ještě po návratu domů. Pravidelnost i forma se v této části příběhu rozpadá. Kompaktnost, která tak dobře fungovala v semknutém prostředí zájezdu, se postupně vytrácí.

Karneval zvířat snímá masky uměleckým duším, masky, které si hráči nasadili, aby přežili v konkurenčním prostředí i v „reálném“ světě mimo koncertní sály. Zuzana Dostálová propojila poutavé téma turné členů symfonického orchestru se svým pozorovacím talentem. Vytvořila tak (tragi)komické dílo, které funguje také jako kritika společnosti i zvednutý prst politice. Otázkou zůstává, jestli si ho někdo z povolaných přečte.