Tvorba finské spisovatelky Leeny Krohn (nar. 1947) hýbe finskou literární scénou už padesát let. Ve svém díle se zabývá například tématem etiky, ekologie či moderních technologií. Žánrově se pohybuje mezi postmodernou, dystopií a finskou verzí magického realismu, zvanou finské podivno. Její knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a získaly řadu ocenění. U příležitosti vydání českého překladu románu Vysněná smrt jsme se autorky zeptali, které problémy současné finské společnosti ji pálí, jaký má vztah k nejnovějším technologickým vymoženostem a zda se jí žánrová nálepka „finské podivno“, jež se v posledních letech pro tamní spekulativní fikci vžila, zamlouvá.

iLiteratura: Román Vysněná smrt vyšel ve Finsku před více než deseti lety. Hned na začátek se proto zeptám: jak se daří protagonistce Lucii? Setkáme se s ní ještě někdy na stránkách vašich románů podobně, jako jsme se ve Vysněné smrti potkali s Umbrou a doktorem Jakorádem, známými z vašich starších knih?
Leena Krohn: Lucia už asi bude v důchodu. Hledá si na YouTube vegetariánské recepty, v zimě provozuje otužilecké plavání a angažuje se ve spolku pěstitelů růží. Podle mě už na veřejnosti vystupovat nechce.

iLiteratura: Vysněná smrt je dystopický román se satirickým přesahem. Ačkoli se odehrává v blízké budoucnosti, v textu komentujete i společenské dění ve Finsku, například bulvarizaci médií. Jaké otázky podle vás hýbou finskou společností v současnosti?
Leena Krohn: V současné době určitě problematika lesního hospodářství a taxonomie EU (viz např. zde – pozn. redakce), zběsilé zadlužování finské vlády, hrozící masová imigrace a možnost povinného očkování.

iLiteratura: K tématům románu patří i etika současného umění. Existují podle vás ještě nějaké hranice, které by se dnes v umění neměly překračovat?
Leena Krohn: Úkolem umění není „bourat hranice“ ani „vyvolávat debatu“. V tomto ohledu i toho nejradikálnějšího a nejetablovanějšího umělce překoná jakýkoli drobný zlodějíček. Neexistuje nic jako etika umění, natož etika umění současného, kterou by bylo možné odtrhnout od etiky jako takové.

iLiteratura: V jednom rozhovoru jste řekla, že současná helsinská architektura „podněcuje zločinné představy, o nichž raději pomlčet“. Najdou se přesto v současném finském umění, architektuře či literatuře tvůrci, jejichž tvorbu sledujete ráda?
Leena Krohn: V Helsinkách stejně jako v jiných finských městech poslední dobou rostou odpudivé gigantické obytné čtvrti, z nichž bylo odklizeno vše přirozené. Přesto se ve Finsku dají najít i příjemné novostavby ze dřeva a skvělé veřejné budovy jako centrální knihovna Oodi. V helsinské umělecké galerii Taidehalli jsem nedávno obdivovala vynikající retrospektivní výstavu finské malířky a grafičky Marjatty Hanhijoki. A jmenovat bych mohla i řadu zajímavých mladých tvůrců beletrie, patří k nim například spisovatelka a investigativní novinářka Meri Valkama.

iLiteratura: Často píšete o technologiích a patříte k jejím průkopnicím – jako jedna z prvních finských spisovatelek jste například měla webové stránky a komunikovala jejich prostřednictvím se čtenáři. Jaké technologie ráda využíváte v současnosti?
Leena Krohn: Denně používám Skype na telefonáty se svou sedmiletou vnučkou a v telefonu čtu přes různé aplikace knihy. Samozřejmě také sleduji zprávy, ale začínám chápat finského filozofa Georga Henrika von Wrighta, který kdysi řekl, že čte noviny jen vestoje a pouze titulky.

iLiteratura: I když se sama označujete za pesimistku a v pokrok jste prý věřila jen přechodně v devadesátých letech, dle literární vědkyně Pirjo Lyytikäinen, která se vaší tvorbě soustavně věnuje, je Vysněná smrt jednou z vašich nejoptimističtějších knih. Ve světě, kde se román odehrává, mimochodem vůbec neexistují sociální sítě, ty byly v době vzniku textu teprve v plenkách. Jak by ovlivnily vyznění románu, kdybyste dílo psala dnes?
Leena Krohn: Naděje by rapidně ubylo. Ke kultuře sociálních sítí patří infantilita „influencerů“, krajní narcismus a zaslepené odsuzování takzvaně nevhodných názorů.

iLiteratura: K vašim nejpřekládanějším románům patří Tainaron a Durman. Proč myslíte, že v zahraničí zaujaly právě ony? A které knihy se setkaly s největším ohlasem ve Finsku?
Leena Krohn: Tainaron je poetické, nadčasové dílo bez specifikovaného dějiště. Durman se dobře čte a asi i trochu baví svými podivnými postavičkami. Mimochodem téměř všechny mé romány byly přeloženy do japonštiny. Ve Finsku si kromě Tainaronu největší pozornost získal román V šatech člověka, z pozdějších textů pak Hotel Sapiens. Sama za nejlepší ze svých takzvaných dystopií považuji titul Pereat mundus, který však bohužel poněkud zapadl.

iLiteratura: Vaše tvorba bývá v posledních letech řazena do žánru „finského podivna“. Jak se v této škatulce cítíte?
Leena Krohn: Ten pojem se mi nezamlouvá. Všelijaké vykonstruované škatulky čtenáře leda tak odrazují. Doopravdy podivné by bylo označovat Kafku za „české podivno“ nebo Edgara Allana Poea za „podivno“ americké…