V posledních letech provází cenu Nike žánrová pestrost a letošní vítězové (u odborné poroty i čtenářů) jsou mimo jiné důkazem toho, jak polští čtenáři i literární kritici vcelku spravedlivě dělí svoji pozornost zejména mezi beletrii a literaturu faktu či další žánry non-fiction.

Porotu zaujal Radek Rak (*1987) se svým historicko-fantastickým románem Baśń o wężowym sercu albo wtóre słowo o Jakóbie Szeli (Báje o hadím srdci aneb Druhé slovo o Jakubu Szelovi, 2019). Rak se tak stal například po Jacku Dukajovi (v roce 2008 také nominovaném na cenu Nike za svůj monumentální román Led) dalším z autorů, jemuž se z poměrně úzce profilovaného pole fantastické či sci-fi literatury podařilo proniknout k širšímu publiku. Jeho román je inspirován životním příběhem skutečné historické postavy, Jakuba Szely, patrně nejznámějšího vůdce tzv. haličské řeže, protišlechtického povstání polských rolníků v západní Haliči v roce 1846. Inspirace je to však do značné míry volná, ostatně i porota ceny Nike ve svém laudatiu zdůraznila fakt, že nám Rakova kniha mnohem spíš než historická fakta přibližuje potřebu mýtu a mytického vyprávění, jemuž se moderní společnost mnohdy pokouší vzdálit. Bez zajímavosti není ani to, že Rakova kniha má také originální intertextuální rozměr. Autor není prvním, kdo v polské kultuře sáhl po inspiraci Szelou, už jen titulem svého románu polemizuje například s Brunem Jasieńským, jenž v roce 1926 v poémě Slovo o Jakubu Szelovi spatřoval v této historické postavě spíše lidového hrdinu. Lidová stylizace naopak oba texty sbližuje a i volba takovéto stylizace svědčí o autorské odvaze Radka Raka.

Obrázek Jakuba Szely, jaký najdeme v Rakově próze, není černobílý. Podobně není černobílý ani obraz Kanady, jaký ve svých reportážích předestírá Joanna Gierak-Onoszko, která si letos odnesla cenu čtenářů za debutovou knihu 27 śmierci Toby’ego Obeda (27 smrtí Tobyho Obeda, 2019). Loni získal zástupce reportážního žánru, konkrétně Mariusz Szczygieł a jeho kniha Není, hlavní cenu. I letošní čtenářské ocenění tak přináší důkaz o stále trvající popularitě reportáže v polském prostředí. Navíc se do užšího finále kromě Gierak-Onoszko dostal ještě další reportér, Paweł Piotr Reszka. 27 smrtí Tobyho Obeda nabízí pohled na kanadské internátní školy, v nichž byly od 19. století pod pláštíkem křesťanské výchovy vzdělávány, ale často spíše zneužívány a týrány děti původních obyvatel Kanady. A jakkoli mají reportáže Joanny Gierak-Onoszko své kořeny v konkrétních historických reáliích, přerůstají v mnohem univerzálnější výpověď o světě, v němž se zlo řetězí, ale dokáže i vést ke katarzi. I to mohou mít ostatně obě oceněné knihy společné.