A je to moje chyba – místo abych zvedl zadek a šel někam, kde se scházejí, sedím a sjíždím (v přestávkách mezi čtením) hlubinné ryby. Překvapení je, že tam kdesi na dně žijí takové, kterým se už nevyplatí plavat, poněvadž veškerá potrava jim padá shůry. Důsledkem je, že se jim ploutve zvolna mění zpátky v nohy. Ploutve to formálně ještě jsou, ale evidentně mají tvar a funkci čtyř kráčivých končetin. Jak dlouho to už trvá, nikdo neví. Evoluci nemáme v malíčku, evoluce má v malíčku nás. Nejdéle žijící tvor na planetě je patrně arktický žralok, údajně až 400 let. To tady bylo 17. století a součástí oficiální kultury bylo upalování čarodějnic. Takže důkazy jsou, ale výhradně nepřímé. Stran těch ryb ne, ty jsou na flickru. Čili lze dodat – zadejte např. Deep Sea Goosefish a uvidíte ji, další se bleskově nabalí v rámci nabídky googlu. Jenže kdy došlo k vývoji fotografie, seriózní biologie a techniky vůbec…

Podobné to je s literárními cenami. Už zase odesílám a přijímám soudy: Ta a ta a ta stoprocentně ano, ta a ten možná, ten a ta a ta určitě ne! Každý to chápe, na argumenty podloženou srovnávací analýzu není čas a nikdo ji ani od nikoho nečeká. Jedou v tom i sami autoři – ti, kteří si už našli cestu do médií, si postěžují: Jak to, že letos JÁ NE? Ti, kdo se octnou v záři reflektorů, si cestu do médií najdou obratem, pokud ji dávno neznají, a budou dávat rozhovory.

Pouze porota mlčí. Řekla své. Navíc dobrovolně a s láskou, případně bez lásky. Nelze jí to vyčítat. Notabene nemám nejmenší právo moralizovat a ani nechci. Jsem amatér a s nadšením sjíždím hlubinné ryby.