Psaní může změnit svět. O tom se Jan Guillou přesvědčil už na začátku kariéry, kdy série jeho kritických článků a životopisná kniha Ondskan (Zloba, 1981) vedla k zavření nechvalně proslulé školy Solbacka (více viz portrét autora). Ale může taky obrátit naruby spisovatelův život, což poznal na vlastní kůži později ve vězení, když byl obviněn z vyzrazení státního tajemství a ohrožení bezpečnosti státu kvůli sérii článků o pravomocích státních bezpečnostních služeb.

Novinář a spisovatel Jan Guillou (nar. 1944) je mimo jiné autorem série špionážních románů o smyšleném agentovi Carlu Hamiltonovi (česky vyšlo Krycí jméno Coq Rouge 2002, Terorista ve službách státu 2003). Akci a drama najdete nejen v těchto knihách, ale i v životě samotného autora, který se podobně jako hrdinové uvedených románů opakovaně dostával do potíží. Jako novináře ho zajímají zejména sociální témata, která propašovává i mezi řádky či zcela otevřeně doprostřed svých historických románů. A právě ty v současnosti vydává v českém překladu nakladatelství Host.

Klapky na očích
První tři díly série Velké století – Stavitelé mostů, Norský dandy a Mezi červenou a černou – byly rovnoměrně rozděleny mezi tři hlavní hrdiny, bratry Lauritzenovy z Norska. Příběhy bratrů se odvíjely na pozadí skutečných událostí počátku 20. století. Podobně pokračují i navazující romány Klapky na očích, Modrá hvězda a Pravé americké džíny; lze říci, že série nepředstavuje jen literární fikci, ale působí i jako historický vzdělávací projekt. Sjednocující dojem dodává knihám překlad Heleny Matochové, který se citlivě proměňuje a přizpůsobuje osobám hlavních hrdinů.

Po podrobném líčení osudů bratrů Lauritze, Oscara a Sverreho v předchozích dílech nyní vystupují přirozeným způsobem do popředí jejich děti. V souladu se sociálním laděním celé série to však tentokrát nejsou muži – synové, ale naopak ženy – dcery starších bratrů Lauritze a Oscara. Hlavní úlohu přitom v románu přebírají postupně. Již ve čtvrtém dílu Klapky na očích se objevuje rozdíl mezi moderními názory žen a tradičním pohledem na svět otce Lauritze, který sice formálně řídí celou rodinu, ale ve víru událostí druhé světové války, protichůdných informací o novém mocenském uspořádání světa a společenských změn ztrácí rovnováhu i v osobním životě. Nalézá ji znovu díky ženské části rodiny, manželce Ingeborg, milence Brittě a svým dcerám.

Tematizovány jsou také rozpory dané prolínáním německého, švédského a norského ukotvení rodiny. Čím se její členové cítí být v srdci a životě? Nakolik jsou schopni pochopit realitu hitlerovského tažení a jak se k ní staví? Guillou zde navíc využívá vyprávění ze života rodiny z vyšší vrstvy paradoxně ke zdůraznění sociálních témat.

Následující díl Modrá hvězda je celý věnovaný Johanne a Rose, dcerám Lauritze a Oscara. Vyjasňují se záhadné válečné osudy obou žen: Johanne žila během války dvojí život jako důstojnice anglické armády, členka norského hnutí odporu Hjemmefronten, novinářka a literární vědkyně; Rose působila jako zaměstnankyně švédské tajné služby. Oproti předchozímu líčení poklidného života podnikatele a hlavy rodiny Lauritze působí popisy Johanniných válečných operací téměř filmově. Emancipovaná Johanne necouvne před žádným úkolem a neúnavně, doslova vlastním tělem bojuje s nacismem i obyčejnou lidskou netolerancí, ať už jde o převádění ohrožených Švédů a Norů do bezpečí, dvojí hru se švédskou tajnou policií, nebo sbírání informací od hlavních osob gestapa.

Zaměření na hlavní hrdinku umocňuje sociální ladění dílu, který upozorňuje na ženská práva a téma emancipace. Zdůrazňuje ženskou odvahu a vůli; Johanne je vyzdvižena jako jedna z mnoha žen, které bojovaly ve válce, ale o jejichž činech se nemluví – dokud o nich nepromluví ony samy.

Nevydávat před podzimem 2017
Zatím poslední díl série Pravé americké džíny se vrací k mužskému protagonistovi: s novou poválečnou dobou přichází nový, částečně autobiografický mladý hrdina Eric. Zejména postava Ericova násilnického otce a popisy školních potyček silně připomínají Guillouovy životní zkušenosti shrnuté v jeho starší knize Zloba (Ondskan).

Příběh je vyprávěn retrospektivně. Eric, vnuk Oscara Lauritzena, se snaží co nejpravdivěji si vzpomenout na zážitky a pocity z 50. let, z období svého dětství a dospívání. Jeho vzpomínky doplňují dopisy, které Eric posílal své tetě Johanne. Diskutoval v nich s ní na nejrůznější témata a také jí opakovaně doporučoval, aby vydala své vlastní vzpomínky – Modrou hvězdu. Do jejích dopisů však nenahlédneme.

Ericovo vyprávění působí velmi osobně díky líčení drobných příhod ze školy, honby za osobním rekordem v plavání nebo zprvu nesmělého seznamování s dívkami. Takové zážitky mohl mít opravdu skoro každý kluk jeho věku. Vedle toho se věnuje především událostem v rodině Lauritzenových, poválečným změnám v jejich životě, ztrátě finančního zabezpečení a proměně postavení rodiny ve společnosti. Ukazuje se také, že po smrti dědečka Oscara se v Ericově rodině neobjevuje žádný muž, o jehož názory by se mladík mohl opřít. Velkým překvapením je pro Erica odhalení tajemství, kdo je jeho skutečným otcem.

Okolní svět se na rozdíl od světa Ericova ani několik let po druhé světové válce zázračně neproměnil. Sociální rozdíly mezi lidmi nezmizely, studená válka je všudypřítomná, přicházejí další konflikty, které rozdělují svět – válka v Koreji, ve Vietnamu.

Díl symbolicky uzavírá odjezd Erica s matkou a bratrem do Francie: „V tu chvíli začal můj život Francouze.“ Následuje poslední dopis z roku 1968, ze kterého vyplývá, že Eric s publikováním svých vzpomínek váhá a píše: „Nevydávat před podzimem 2017.“ Žádný z dílů kvalitou nevybočuje z předchozí série a knihy je zcela jistě možné číst i jednotlivě. Kromě posledního dosud vydaného dílu jsou romány psány podobným stylem, vyprávějí osobní příběhy hlavních hrdinů a do určité míry se zakládají na skutečných historických událostech a faktech. Postavy představené v předcházejících dílech se příliš nevyvíjejí. Knihy spojují také opakující se popisy každodenních činností, společných rodinných Vánoc, obědů a večeří včetně podrobně rozepsaných menu a vín k přípitku.

I kompozičně jsou jednotlivé díly vystavěny obdobně. Na začátku každé knihy autor dlouze rekapituluje předchozí události nebo se k nim vrací alespoň z pohledu dalších postav (kupříkladu šok z bombardování Drážďan je popsán z pohledu Lauritze, v jiném díle pak očima Oskarovy ženy Christy). Pro čtenáře celé série je to však spíše zdržení, které brání začtení, protože se opakuje už napsané. Dramatické a násilné válečné události jsou zmiňovány věcně, zdánlivě bez emocí. Nejdramatičtější jsou líčení válečných operací, ve kterých vystupuje Johanne. V jejím díle Modrá hvězda je zároveň nejtěžší rozlišit, kdo stojí na které straně, co z příběhu je fikce a co jsou fakta.

Každý z dílů nicméně obsahuje mimořádné množství faktických informací o konkrétním zpracovaném období. Výjimkou je šestý díl, který je výrazně osobnější a dějinné události se v něm ocitají na druhé koleji. Naopak propracování psychologie postav nejde v žádném z dílů příliš do hloubky, a to ani u hlavních hrdinů.

Kam se posunou osudy rodiny Lauritzenových a na jaké další světové události se autor soustředí? Jan Guillou má v plánu sérii deseti dílů. Jsme u šestého.

Jan Guillou: Klapky na očích. Přel. Helena Matochová, Host, Brno, 2015, 312 s.
Jan Guillou: Modrá hvězda. Přel. Helena Matochová, Host, Brno, 2016, 376 s.