František Kalenda (nar. 1990) se postupně stává etablovaným autorem v subžánru česky psané středověké detektivky. Po trilogii odehrávající se v době vlády Karla IV. (Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král, Šarlatové zmije) a samostatné Zpovědi posledního mnicha odehrávající se v Portugalsku nyní čtenáře zavádí do doby vlády Přemysla Otakara I., kdy se z českého knížectví definitivně stalo české království. I tentokrát má v plánu zachytit osudy svých hrdinů v celé trilogii, přičemž úvodní díl Rytíř zeleného kříže svým závěrem otevřeně předznamenává, o co půjde v následující knize.

Leč začněme od začátku. Do Čech, jejichž vládce Přemysl Otakar I. nedávno dosáhl povýšení na krále, se navrací Mikuláš z Bíliny, člen řádu lazariánů, se svým společníkem Normanem Robertem. Jejich úkolem je jednak přimět panovníka k pomoci křižákům, jednak posílit pražskou řádovou komendu, zejména co se týče její ochrany. Lazariáni jako řád sdružující řádové rytíře nakažené malomocenstvím totiž jen pro málokoho představují vítané sousedy. Mikuláš kromě toho doufá, že se mu snad podaří obnovit vztah s ženou, kterou kdysi miloval.

Mikulášova dávná láska Barbora je však krátce poté, co oba rytíři dorazí do Prahy, zavražděna a její malý syn beze stopy zmizí. Spolu s Barbořiným manželem Markem se Mikuláš a Robert pouštějí do pátrání po vrahovi a únosci, v čemž jim pomáhá ještě johanita Konrád, svým představeným přidělený k ochraně lazariánské komendy. Vztah mezi nešťastným vdovcem a Mikulášem má pochopitelně do ideálu daleko, slibný dramatický potenciál čtyřky vyšetřovatelů, z nichž si dva kvůli lásce k téže ženě nemohou přijít na jméno, ale autor využívá jen částečně a Marka bez bližšího zdůvodnění záhy odsune do pozadí. Pozornost zbývajícího trojlístku pátračů se následně dělí mezi pátrání po Barbořině vrahovi a pátrání po atentátníkovi, který se pokusil zabít samotného krále, čemuž zabránila jen Mikulášova duchapřítomnost.

V recenzi samozřejmě není možné prozradit všechny zvraty, k nimž během pátrání dojde, ale obecně je možné naznačit, že pátrání oběma směry je provázené násilím, jehož se trojice pátračů stává oběťmi i aktéry. A snad je možné prozradit i to, že odhalení atentátníků usilujících o králův život si autor nechává do dalších dílů plánované trilogie, zatímco pátrání po Barbořině vrahovi Mikuláše s Robertem zavede do nejvyšších pater tehdejší české společnosti. Samozřejmě by se dalo diskutovat o tom, nakolik je takováto zápletka a vůbec motivace hlavního iniciátora všech zločinů originální, ale to je do značné míry záležitostí osobního vkusu každého čtenáře. Detektivní lince příběhu by každopádně neuškodilo více falešných stop: ačkoliv se hrdinové dlouho nemají čeho pořádně chytit, jejich pátrání je přeci jen poměrně přímočaré.

Kalenda opět nezapře erudici kulturního antropologa a byť se jeho myšlenkový svět středověkých lidí příliš neliší od toho dnešního, dokázal do děje poměrně citlivě zakomponovat různé dobové představy, pověry a další aspekty – za zmínku stojí především rituál léčení královským dotykem, relativně běžný až do dob novověku. Jak je u autora zvykem, nechybí historická poznámka zasazující jeho fabulaci do historického kontextu. Sám v ní přiznává, že působení řádu lazariánů není na českém území v době vlády Přemyslovců doložené, což samozřejmě neznamená, že zde v nějaké menší míře, Kalendou nastíněné, působit nemohli. Ani tentokrát se autorovi nevyhnuly lapsy, z nichž některé by možná ještě dokázal v debatě obhájit (užití výrazů „Maďar“, „madam“ či skutečnost, že by syn obyčejného pražského řemeslníka ve 13. století znal velryby), jiné jsou ale jednoznačně anachronismy (pojídání fazolové polévky či užití výrazu „sadista“). Jako na svou dobu snad až příliš osvícený panovník prostý pověr a předsudků působí i samotný Přemysl Otakar I., i když by asi šlo souhlasit s výkladem, že velká část jeho nebojácnosti tváří v tvář například právě malomocným rytířům jde na vrub jeho osobní statečnosti.

Kalenda si prvním dílem nové trilogie drží svou úroveň, stávající čtenáře určitě nezklame a nové žádnou zásadní chybou neodradí. Nebude bez zajímavosti sledovat, jak dále rozpracuje motivy, které první díl nechává otevřené.