Čtvrtým česky vydaným svazkem se komiksová série Sága scenáristy Briana K. Vaughana a kreslířky Fiony Staples přehoupla do pomyslného druhého dílu. Přesněji: souborně vycházejí sešity 19–24, jež spolu s dalšími dvěma svazky (sešity 25–36), které v USA vyšly v letech 2015 a 2016, skládají další uzavřenější trilogii (v luxusní, vázané edici označovanou jako Kniha druhá). Ve Spojených státech letos na jaře vyšel už sedmý svazek, a tudíž začíná Kniha třetí a je tedy zřejmé, že série má stále značný úspěch a autoři pilně pracují na jejím rozvíjení.

Úděl nových pionýrů
Ústřední zápletka celé série je přitom dosti prostá: ve fantaskním světě, který kombinuje prvky sci-fi i fantasy, spolu válčí dva mocné světy (respektive planeta a její měsíc), jeden obydlený rohatými bytostmi jako z pověstí a pohádek, které vládnou magickými silami, na druhém žijí okřídlení humanoidi vybaveni nejmodernějšími technologiemi. Válka se vleče už dlouho a obě strany ji berou jako svého druhu status quo a vlastně žádná v ní nechce přestat. A tu se náhle do sebe zamilují dva příslušníci těchto ras (a dokonce zplodí potomka, dceru Hazel), což by mohlo zpochybnit podstatu letitého sváru. Dvojice (rohatý Marko a okřídlená Alana) tedy musí prchat vesmírem před vrahy, které si najaly obě strany. Jejich dobrodružné cestování má celou řadu peripetií, přičemž mnoho dílčích svárů se odvíjí od všednodenních rodičovských starostí a partnerských zádrhelů. Podobnými peripetiemi ovšem procházejí i jejich pronásledovatelé, kterým se také zrovna nedaří. Právě zneškodněním (nikoliv zabitím) dvou nejnebezpečnějších nájemných vrahů první trilogie končila a tříčlenná rodinka se bezpečně skryla na Gardenii, „hnusné planetě s báječným počasím“.

Čtvrtý sešit série tedy začíná tak trochu od nuly. A je to začátek velmi pozvolný, který především rozehrává děje příští. Vaughan si dosti užívá líčení poměrů v televizním štábu mezigalakticky populární telenovely, kde Alana dostala jednu z rolí (v náležitě bizarním a kýčovitém zeleném superhrdinském kostýmu). Zároveň pokračuje ve vykreslování této postavy jako té živelnější a přinejmenším v denní rutině dominantnější z rodičovského páru, což posiluje i skutečnost, že Alana vydělává, zatímco svým zjevem příliš nápadný Marko se musí ukrývat a v podstatě plní roli muže v domácnosti; dodejme, že nanejvýš zodpovědně a bez reptání. Ale věci se samozřejmě musejí zkomplikovat, takže Alana podobně jako většina štábu začne brát drogy, zatímco Marko se začne zaplétat s Hazelinou učitelkou tance. A mocnosti stále pátrají a vysílají nové i staronové zabijáky.

Ta výmluvná věc nad krkem
Vaughan navíc začíná rozvíjet i novou linku, která se týká feudálně hierarchizované planety obývané roboty (opět ne zcela konvenčními, hned první scénou knihy je zcela biologický porod malého robotího prince). Do královského paláce se totiž vetře anarchista, jemuž se po krvavém zápase podaří ono čerstvě narozené princátko unést – chce jím vydírat vládnoucí vrstvu, aby demokratizovala poměry na planetě. Vizáž robotů je mimochodem to nejvynalézavější na celé sérii: mají místo hlavy monitor, na kterém se ustavičně něco zobrazuje. Zdánlivě to nemá souvislost s aktuálním děním, ale často se ukáže, že obraz na monitoru byl zásadním vzkazem pro další zákruty děje. Zde má navíc „proletář“ obrazovku pouze černobílou, zatímco šlechtici je mají barevné.

Fioně Staples mimochodem hierarchizace prostřednictvím monitoru umožnila jeden ze dvou výraznějších výtvarných vtipů, když krále planety nakreslila s obří plazmovou obrazovkou, na níž se ukazuje kýčovitý obrázek vodopádu známý z čínských restaurací. Tím druhým je zachycení Alanina drogového rauše s promluvou, která vypadla z bubliny a zhmotnila se do zformovaných nafukovacích balónků. Jinak je její kresba v podstatě konvenční, spíše zálibně sleduje stávající postavy, aniž by vynalézavě přidávala bizarní nové, jako tomu bylo v předešlých dílech. Ale kresba je to brilantní: čistá, přesná, a když je potřeba, dynamická.

Ani příběh nenabízí nic překvapivého, nic mimořádného. Zejména první polovina se dost vleče, než scenárista rozehraje nové vztahy a situace, pak už vše nabere lepší tempo a závěr překvapí jedním nečekaným spojenectvím. Je to osud prvního dílu druhé knihy. Ale bez něj by se pokračování nemohlo rozvinout do dějů nápaditějších a dynamičtějších – které doufejme přijdou v dalších svazcích. Vaughan už v úvodní trilogii prokázal, že je mimořádně zručný konstruktér mezigalaktického romantického thrilleru.