Ne všichni komiksoví superhrdinové žijí věčně. Pravda, obvykle umírají tak, že o ně přestane být zájem, jen málokdy se stane, že autoři uzavřou nějakou superhrdinskou sérii tím, že jejího hlavního hrdinu nechají zemřít. Vydělávající značky se prostě nezabíjejí, o tom věděl své už Arthur Conan Doyle. Což zároveň neznamená, že to autoři občas nezkusí, nejčastěji tehdy, když existuje naděje, že hrdinova smrt by oživila zájem o sérii; koneckonců kdo má dost fantazie (a to autoři komiksů rozhodně mají), vždycky najde způsob, jak postavu oživit.

Nuže, v posledním česky vydaném komiksovém románu o paranormálním detektivovi Bouře a běsy Hellboy skutečně umírá, respektive je seslán do pekel. Úplný konec série to samozřejmě neznamená, protože i tam se dá zažít mnoho dobrodružství: a od roku 2012 vycházejí Hellboyovy příběhy pod hlavičkou Hellboy v pekle jako nová série. Mimochodem ji Mignola sám kreslí, což je krok trochu nečekaný (a vítaný), protože v posledních letech se Mignola věnoval hlavně scénářům a kresbu přenechával jiným. Hellboyovo universum tedy nezaniká, ostatně vyšetřování paranormálních jevů se věnuje série Ú.P.V.O., která také vychází česky a kde vystupují jeho bývalí kolegové.

Cestu k finále Mingola započal komiksovým románem Temnota vábí a navazujícím Divokým honem; ostatně už povídky ve sbírce Podivná místa byly jakýmsi prologem a spolu s několika dalšími povídkami z úplných počátků série (především ikonická Mrtvola) se na ně jak v Bouřích a běsech, tak v obou předchozích příbězích upomíná. Zároveň se tu propojí a uzavře víc epizodních dějů a motivů a opodstatnění dojdou také působivé, ale po celou dobu poněkud záhadné Mingnolovy reprodukce Dürerovy Apokalypsy na předsádce všech Hellboyových knih.

Konečně totiž dojde k oné velkolepé apokalyptické bitvě, konečně Hellboy stojí před volbou, zda se stát králem lidstva, nebo pekel, přičemž obě ty volby mají svůj smysl před nebezpečím, které lidskému světu hrozí, a obě jsou pro hlavního hrdinu obtížně akceptovatelné, protože povahou je skromný sarkastický samotář ve stylu Phila Marlowea. Krom toho mají svá úskalí právě v oné panovnické ambici. Ke katastrofě nakonec dojde, ale není fatální, trochu se zdá, jako by se tu Mignola inspiroval podobně rozmáchlou, ale ne vyhlazující planetární tragédií z legendárních Mooreových Strážců.

Do té doby obě strany (tj. staré zahořklé nadpřirozené bytosti z pohanských časů versus armáda padlých rytířů v čele s potomkem krále Artuše třímajícím Excalibur, kterého se Hellboy také vzdal) zbrojí, objevují své vůdce, spojence, zrádce i oportunisty, přičemž Mignola dohromady míchá mýty keltské a staroanglické se skandinávskými a k tomu přidává prvky ruských bylin i Bible. Je to dosti zběsilý, postmoderní i pulpový spletenec, který využívá motivů, prvků i narativní stavby mýtů i moderní fantasy a přitom nakonec končí tak jako všechny příběhy sympatického pekelníka bez rohů: velkolepou bitkou s obří příšerou. Že ta příšera je ještě o něco větší a hrozivější než ty předešlé, je nasnadě.

Finále velkých fantastických sérií, které původně jako série koncipovány nebyly či přinejlepším jen velmi nezřetelně, občas bývají zklamáním. Bouře a běsy v tomto směru mnohá očekávání naplňují, i tak se však v poslední třetině příběhu začne vnucovat pocit, že ti dobří to vše zvládli nějak podezřele snadno, že všechny ty intriky oživené čarodějnice Nimue bažící po krvi lidstva byly nakonec zbytečné, že se tu mrtvé postavy příliš často a příliš snadno probouzejí k životu (panna Vasilisa, královna Mab), že tu některé prvky a symboly zůstaly nevyužity nebo jen nedostatečně (Nimuina přilbice, z hrobu povstalý čaroděj Merlin, Hellboyovo spříznění s peklem a nakonec i onen zmiňovaný Excalibur). Neboli že Mignola příběh nejprve zahltí náznaky, aniž by pak některé z nich podstatněji rozvinul. Nejsilnějším dílem zmíněné trojice příběhů, která i tím, že ji kompletně nakreslil Duncan Fegredo (s neutuchající bravurou, přičemž po svém navazuje na Mignolovu jednodušší, statičtější kresbu), dostává charakter trilogie, zůstává Divoký hon. Ale Bouře a běsy jsou důstojná, působivá tečka za Hellboyovým působením v lidském světě.